Naši milí synové a dcery, naše dětičky.Víte, že jste všechno pro nás, pro rodiče svoje,My procházíme s vámi všechny životní cestičkyDáme se rádi do jakéhokoli bojeJež by vás před zlem ochránil...Tak rádi vám říkáme, „zlatíčko moje“Synu můj, díky, že ses mému objetí nikdy nebránil...Mám před očima stále ten den, kdy ses narodil,Jen málokdo by se tomu dojetí ubránil...A to, že jsem tvá matka sis správně odvodil...Vidím tvůj první krůček,kdy štěstím jsi rozpřáhl ruce svojeNebylo ti třeba žádných příručekto štěstí bylo stejně tak i moje...Slyším tvé první slůvko,jež vyšlo z tvých malinkých rtíků,„Máma“…ó ti můj malinký mluvko..Zahltila jsem tě tolika slovy díků...Tvé první vyznání,když řekl jsi, že máš mě rád…Tak šťastna jsem došla k tomu poznání.Z lásky postavila jsem ti z písku hrad...Tvá první cesta do školky,já měla pocit, že umírám.Tys ale nedělal s tím žádné okolkya svou novou roli jsi bez problémů přivítal...Má láska k tobě synu můjje hlubší než má víra v sebe samou.Snad tě mé skutky nikdy natolik nezklamou,abys vždy zůstal i jen v myšlenkách se svoji mámou...