Povolání a směr pro syna - Diskuze a zkušenosti

Háňa* Nojo, takových chytráků ale nepoužitelných, v posledních letech geomerickou řadou přibývá.
To může být chytrý jak ruské rádio, ale dokud mu bude chybět svědomitost zodpovědnost, zájem a kousek pokory, těžko se nějak slušně uplatní.
Ale pokud je skutečně tak chytrý a má přehled, asi bych to nechala na něm - ostatně, takový člověk si do toho stejně kecat nenechá a půjde si svou cestou.

tiferett » Háňa*

Najdise.cz » Háňa* Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele silentium, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

Háňa* » Ariarian Nejde o nějaké všeobecné názory zralé ženy, jde o to, že vím, o čem je řeč, protože něco takového v bledě modrém jsem měla doma. Dneska je "tomu" 28 let, vystudovalo "to", je "to" ženaté, má "to" byt, práci, ve které je "to" spokojené, žije "to" celkem šťastným životem a v dostatku. Nepíšu to proto, abych nějak obhajovala svůj názor, mně to může být fuk - je to spíš snaha tě trochu uklidnit.

Přesně v době, ve které jste vy, to bylo stejné. Všichni, včetně mě, měli dojem, že plýtvá svým potenciálem. Žil si svoje vjemy, ale co se týkalo "fungování v systému", šel vždy cestou nejmenšího odporu. Na prvním stupni se to moc nepoznalo, protože prostě měl jedničky, aniž by se o něco snažil. Na druhém začaly akce "tři pětky z básničky, protože se mu nelíbí a tak se ji učit nebude". Učitelky zděšené, že mu musí dát trojku z češtiny a přitom ví, že by mohl mít jedničku. Já, přiznávám, tehdy taky. Vypadalo to, že mu naprosto chybí jakékoli ambice, ctižádost, apod.

Příklad: Už začátku školní docházky se automaticky počítalo s tím, že půjde na osmileté Akademické gymnázium. Bylo to prostě dané. Učitelky to braly jako hotovou věc, samy navrhly zrovna tohle, já taknějak taky, ... bylo to prostě jasné. Když přišlo na akci, můj milý Vodnář řekl:
"Mami, já na osmileté gymnázium nechci. Bylo by to náročnější, protože tam jsou chytří všichni, tak bych se raději doflákal na základce, pak si udělal nějakou normální školu a maturitu - a ta má přece stejnou hodnotu, ať je z osmiletého gymplu nebo třeba průmyslovky - papír s razítkem MATURITA, nóó. I kdybych chtěl na vejšku, to můžu s každou maturitou. A tam už je to úplně jedno, odkud byla. Škoda čtyř let lehára s těmi slabšími na základce". Co na to říct ...
Nenutila jsem ho, to jsem věděla už tehdy, že násilí je blbost - už jsem ho znala 14 let a ke všemu je po mně
A na druhém stupni dostál svým slibům a s libostí si je proflákal, aniž by zase propadal nebo tak něco, to si ohlídal.
Dneska se tomu směju, ale tehdy jsem také měla starost ...

Prostě je třeba brát v úvahu, že člověk, který má v hlavě, v ní má i ve 14 - umí si věci vyhodnotit a domyslet - ví přesně, co chce. Akorát je to někdy něco jiného, než chceme my.
S vysvědčením, jaké měl v osmičce, musel dělat na střední přijímačky, protože nebylo nic moc. Další nervy - pro mě. Pro něho ne, on řekl: "Zvládli to jiní, proč bych to nezvládl já". Vzal si propisku, šel tam a byl pak druhý nejlepší - výsledky visely na nástěnce a na netu.
Takový člověk prostě ví, co si může dovolit, i on svůj potenciál zná, pohybuje se mezi ostatními vrstevníky a zná i jejich potenciál - tedy přesně ví, kam až si může dovolit jít, aby se nepoškodil.
Ví, že má prostě náskok a naučí se toho využívat. Ví, že díky tomu může mít život jednodušší - bere to jako výhodu, dar, ne jako závazek k tomu, za každou cenu dosahovat nějakých výšin.

Proto jsem psala, že bych ho nechala být - já už bych se dneska vůbec nenervovala, když mám tuto zkušenost.