Není-liž ostatňe prchava létavice v azuru,neni-liž padající hvězda poněkud obrazem života,života,kterýž není než vidinou a kterýž míjí jak prchavé snění?HVÉZDÁŘ FLAMMARIONA teď je lampa zhasnuta,noc tichá,plná jasu, mně vyvstávají vzpomínky z dávno minulých časů.Milé pověsti krouži kol jak svity po blankytu: tehdy je srdce blažené,horoucí, plné citu. A jasné hvězdy shlížejí do lesku zimní noci,usmívají se,jako by smrt pozbyla své moci.
Milovati více co slova démantů noci, když vyřkneš v záři Měsíce a položíš hlavu vedle člověka milého na polštář z pavučin a láska proteplí ty nejtemnější kouty v pokoji z kamenných cihel...
kaminek
» janey82
Tak kráčím s paletou a hledám barvu kterou mládne, jak bych chtěl najít víru tvou, ale všude je veškeré,nic a žádné. Snad kdyby na chvili nesmlovavě postála, ochutnám chuť jejich rtů a vůni jejich řas, však stále narážím na vlny, odplouvajíc mě od ní dál a dál... Tvé barvy obživly, ty mé zhasly, bílá je láska tvá, černá špínu světa skrývá. Co žádáš? lásku,bolest objetí? máš neobyčejnou sílu,vem si co ti schází a leť pryč do svého chrámu spásy.
Obrázky domů v korunách stromů, prohnaná lest na jedné ze sta cest, plout na vlnách nebo na pískových dunách. Vznášet se k nebi nebo padat k zemi, zpívat si ze srdce, anebo plakat, nebo se smát, duši ztratit v pralese a srdce v dálkách někomu zanechat...