Není-liž ostatňe prchava létavice v azuru,neni-liž padající hvězda poněkud obrazem života,života,kterýž není než vidinou a kterýž míjí jak prchavé snění?HVÉZDÁŘ FLAMMARIONA teď je lampa zhasnuta,noc tichá,plná jasu, mně vyvstávají vzpomínky z dávno minulých časů.Milé pověsti krouži kol jak svity po blankytu: tehdy je srdce blažené,horoucí, plné citu. A jasné hvězdy shlížejí do lesku zimní noci,usmívají se,jako by smrt pozbyla své moci.