Sosna zvlčelý
» Mí_lka
Asi stejně, nejen z hudby, ale dokonce i z přírody. Vím, jak jsem to cítil při hře světla na mracích odcházející studené fronty...
A kdy mám husí kůži vždy až na je závěrečná scéna z filmu Přelet nad kukaččím hnízdem, kde dojde spojení děje celého filmu a závěrečné hudby do toho nejsilnějšího okamžiku, jak Náčelník urve tu bednu s rozvody vody, prohodí ji oknem a pak jen utíká a utíká... A už je dávno pryč a jen hudba zní... Mám to i teď a to jsem ten film neviděl určitě aspoň 5 let, ale stačí si to vybavit...