tronco
Davno se jiz za Tebou nepachtim me zlato, vsak nestihal jsem z mych bot smyvat blato. Prec povetsinou kdo takovou touhou trapi dusi, A nakonec jen zizni, hubkku susi.
Takovou touhou po lasce a rozkosi v huste koncentraci umira, krece v klece i na sve matraci. Nez pochopi, ze jeho sneni v cynicke brany pekla se mu zmeni.
Vzdyt v dnesnim svete se uznava laska uz jen tim, kdyz penis v pochve mlaska.
Mnozi se tez mylne domnivaji, kdyz jeden ma a vlastni druheho, ze se tim vyvaruji mnoheho a dojdou spolu k lasce, ke stesti, ale pritom svou zavislosti se riti v nestesti.
Laska, ta musi byt v pohybu a ne jeden s druhym pojidat stale stejnou koblihu. Vsak zij a nech druheho take zit, jinak z toho nikdo nebude nic mit a u spolecneho stolu jen budou hnit.
Zapomeneme na zrcadleni, kdyz druhemu jiz nevidime na tvari jak v nem zivotni energie nezari. Pochopir lasku k druhemu musime, ze on nema problem, ale jsme to my, kdo to v nem dusime.
Cpeme do nej jen o nem nase predstavy a o jeho rozvoj duse nemame obavy ? Zahazujem v dal sve spontalni povahy.
Nechme druhe rozkvetat, rust jinak nase srdce zakusi pust.
Nebude to nahodou tim, ze nas druhy pritahuje, laka, ohromuje, kdyz nevime presne, co vse obsahuje, cim nas prevysuje ?
Tak i nadale to musi mit a my, kdyz s nim chcem zadobre byt, za zadnou cenu nesmime mu to vzit.