Pavučiny myšlenekvykřičníky otázekrozmazaný obrázekpropast vzpomínekKapky deštělidé bez tvářesmějí se ponuřenevěří už a ještěPodivné šerosrdcí zhaslý knotjen ostnatý plotbez inkoustu peroA najednou petrolejkastará a začouzenákýmsi pohozenáčarodějkaŠkrtnul jsem sirkouruka se mi třáslaprskla a... nezhaslastala se zas lampouTam kde místo lidí vlciusmívá se lampa obyčejnáuž odedávna stejnávprostřed černočerné nocijá usmívám se s nía krásně se mi sní a stávám se petrolejkou
Renor
Svítíš si na cestu dlouhou, vždyť stal ses jednou z těch, jež světlem svým vidí i myšlenku pouhou, ta neztratí se ani v starých, zámeckých zdech.
Tam, kde snad jenom bílá paní přebývá a po starých hradbách svou chůzí letící bílou labuť připomíná. To díky tvému petroleji a plamínku vidí, jakou cestou má se odebrat. Nemusí hledat si žádnou záminku, abys posvítil ji, kudy má se dát…
Vždyť ty pro ni ses stal lampou krásnou, aby tě držíc v rukou nosila stále při sobě. Až i hvězdy jasné k ránu zhasnou, pak mohla svým dechem sfouknout ten oheň, jež tak velkou silou rozžala v tobě...
Zitto
» Renor
Budu ti lampou rád svítit ti a trošku hřát budu ti svitem hvězd i měsíce a při tom světle jemně tě líbat na líce ale budu ti i sluncem co svítí a hřeje hladí tě, s tebou se mazlí a směje jen mě prosím nesfoukávej...