Venuša a Saturn v Rakovi - Diskuze a zkušenosti

Alberto Zkusím k tomu něco říct.
S Venuší v Raku toužítě hodně po romantické lásce a dokážete se obětovat a hodně dávat druhým, chránit je a pomáhat je, dokonce role matky může překrývat i jiné ženské stránky.
Saturn v Raku říká, že vnitřnímu dítěti nebylo dovoleno si hrát, vyblbnout se, být samo sebou (ať už vlivem otce nebo matky), takže v této kombinaci může nastat situace: obětuji se pro druhé, ale na sebe, na své vnitřní potřeby, hraní si, lásku k sobě, nemám prostor, musím se to teprve učit. Možná máte lásku nastavenou na dávání - ale méně na příjem /nezasloužím si to/. Výzva s tímto postavením je tedy, otevřít srdce i na příjem, na lásku k sobě, na lásku druhých směrem ke mě, jinak můžu být frustrovaná z neustálé péče o někoho venku, a sama vnitřně chřadnout. Je třeba uvolnit tvrdost a kritičnost k sobě, hlavně své dětské citlivé složce, ubrat z povinností pro rodinu, dělat to více po svém, jak to skutečně cítím - ne jak by to mělo správně být (v očích druhých, veřejnosti, rodiny). Na konci zkušenosti je zde plná láska k sobě, v níž se člověk rozpouští.

Doporučím k insipraci tento text: http://znam-svuj-pribeh.blogspot.cz/…

Naelin » Alberto Veľká vďaka za tento vhľad...mám saturn v rakovi, retrográdny...a toto som u seba dlhé roky nevnímala, lebo uprednostňovať iných pred sebou bol pre mňa akýsi štandard - áno, už od detstva...vždy bol niekto iný dôležitejší ako ja...otec, mama, kamarátky, partner, deti...pri deťoch sa zastavím na chvíľku - lebo tam to nerobím z povinnosti, tam to tak naozaj cítim - že sú pre mňa na prvom mieste..príde mi úplne prirodzené, najprv sa postarať o deti, až potom o seba..mala som vždy opačný postoj ako píše vyššie Tiferet o matkách s týmto postavením saturna - práveže partner ma často "vyháňal" za prácou do zahraničia, že lepšie zarobím, no ja som odmietala..pre mňa bol oveľa dôležitejší čas strávený s deťmi, ako peniaze...radšej sa uskromním, ako byť ďaleko od detí..

..zarezonoval vo mne tento príspevok veľmi, lebo práve v tomto období riešim túto tému dosť intenzívne - ako sa doslova zanedbávam, len aby boli všetci doma spokojní...a keďže mám po rokoch znovu maličké dieťa = mnohé prebdené noci - idem už dlho na úkor seba a telo mi to dáva stále viac a viac pocítiť..a žiaľ,ani psychicky už nie som na tom najlepšie...cítim sa hrozne vyčerpaná..to ma prinútilo vyhľadať zopár terapeutov a každý mi povedal to isté, čo čítam aj tu - menej sebakritiky a prísnosti k sebe..dopriať si viac času pre seba, uvoľniť sa..dovoliť si nebyť tu len pre iných, ale aj pre seba...nuž,nejde mi to tak ľahko, ako by som chcela - mám v sebe silno zakorenené, to "nezaslúženie", ale pracujem na tom a verím, že dôjdem k tej sebeláske

je mi totiž jasné, že keď to takto pôjde ďalej, nielen že tu nebudem pre seba, ale môže sa stať, že už ani pre deti...a to určite nechcem dopustiť

adrianka18 » Alberto Ďakujem Alberto, presne v tomto sa vidím a takto to cítim, ako ste to napísal.