Saturace potřeb vers. "dieta" a zocelování - Diskuze a zkušenosti

R5 Pokud se nějaký jedinec může udyndat saturací svého rozsahu potřeb do stavu spokojenosti (defakto stagnace), zřejmě nebude mít nutkání s tím něco dělat a překračovat svůj individuální program. Jeho překlenutí by vyžadovalo dostatečný impuls(motiv), který by přešel v záměr, přičemž by se v jeho realizaci mohl opřít o dostatečnou zásobu vůle (k vítězství nad tužbami pramenícími ze základního programu).

Teď, co by mohlo být to "vyšší", co se nadřadí nad individuální program? Buď nějaké přibližování se do shody s vyšším smyslem života (vyvstává otázka, jak rozlišit, že jsem ho rozpoznal), nebo to může být např. něco na úrovni soucitu s bližními. Ať už nějaký polokalkul, nebo ryzejší altruismus, kdy omezím, nebo změním svůj program, abych někomu zkvalitnil život. Tady je ale zase potřeba umět rozlišit, jestli dobro konám(konsekventně více pozitivní důsledek), nebo páchám(na oko dobrý výsledek, konsekventně tragédie).

K samotným rozlišovacím schopnostem - v rámci objektivizace je dobré pracovat s logikou, ale nemusí to být kus od kusu klíčové pro hnutí se mimo zajetý program, nebo vyvolání konstruktivních důsledků. Jsou lidi, kteří to rozumem dohromady nedají a pro ně je asi lepší fičet ve více prožitkovém režimu dotovaném vírou. V případě, že by trefili na správného "pasáka", by dokonce vývojově mohli poskočit rychleji, ale na úkor samostatnosti, což by pak někdy v budoucnu dost možná museli dohnat(např. smrt "pasáka", odchod ze stáda pro změnu podmínek, atd...).

Napadá mě - není tohle vlákno tak trochu důsledkem začtení se do knihy Paměti mystika? (Jaks někde psal, žes ji nechtěně dostal a že leží ladem). Tomáš tam naznačuje, že není trvalého štěstí v žádném z předmětů světa, ale v nás, takže teoreticky by se pak za ničím takovým nemělo smysl honit. Jen to tady nějak doklepat, jak ráda připomíná jedna zdejší entita.

MG34 » R5 Mi k tomu "vyššímu" (raději bych psal "jinému") stačí čistě pochybnost a ostražitost - na základě toho můžu (pro jistotu) zkoušet věci dělat jinak. Něco jako když hmyz letí moc dlouho rovně, tak projistotu občas ten let zaklikatí - u hmyzu kvůli potenciálním predátorům, u mne asi kvůli té stagnaci.

Předposlední odstavec víceméně souhlas, jen se s "nimi" pak o tom nemá moc smysl bavit.

Tu knihu jsem ještě nezačal číst, nebyl prostor, ale ok, sahám po ní a dávám na dobře viditelné místo

R5 » MG34 Jo, nebo takto, ale zas to bude otázka individuálního nastavení. Řekl bych, že setrvačné typy spíše nechají postupy jak jsou, dokud nabízí uspokojující pokrytí potřeb. Pokud jsi z podstaty kreativní a mentálně čilý typ, tak fixnost nahradí přizpůsobivost. Bez logiky a schopnosti analyzovat svou existenci a její přesah do vnějšího světa, se tam jinak moc není o co opřít. V případě sebereflexe snad jen o nějaké mechanické srovnávání se s vytýčeným vzorem. Nebo čistě skrz pocitovky, ale tam nebude taková objektivita.