Najdise.cz (Systémová zpráva)
Příspěvek je od uživatele
., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Drahá fantazy,
moc mě mrzí to, co píšeš. Už tehdy mi to bylo všecko líto, ono se na to i těžko reaguje, protože člověk ví, že vlastně nemůže pořádně pomoct. Ale chci Ti projevit soucit a dát Ti sílu aspoň na dálku.

U nás v rodině se takové děti objevovaly velmi často. Spousta dětí, které se nestačily narodit, nebo které nás opustily hned po narození... věz, že vím naprosto přesně, jak se cítíš. Ale taky vím, že ta malá (velká) dušička moc dobře ví, co dělá. I když to moc bolí.
Hlavně si nic nevyčítej. Já jsem přesvědčená, že jsi udělala to nejlepší, co jsi mohla, rozhodla ses v každé situaci tak, jak jsi nejlépe dovedla a Verunka to moc dobře ví. A moc dobře ví, co k ní cítíš.
Jen dodávávám (a myslím, že Ty s tím zrovna problém nemáš, ale jen mne to napadlo, tak to připíšu) - neboj se truchlit, být smutná. Dovol si to, všechny emoce, i hněv. Znám i to, co se stane s člověkem, když si to nechce připustit. Když se uzavře a stáhne a stane se ztělesněním chladu. Třeba moje babička, ta přišla o tři děti. O některé z nich způsobem, že se mi o tom nechce ani psát. Nicméně její nezpracovaná bolest se táhla dál a dál... a pak se její přístup samozřejmě odrazil na dětech, které měla potom. Zkrátka přístup "Hlavně se k nim moc nepoutat, nic necítit, abych to už nemusela zažít"... ale to je asi normální obranná reakce organismu. Nelze jí to vyčítat.
Chci jen říct - někdy se prostě nedá nic dělat. Je to strašně těžké téma a já budu nadosmrti obdivovat každého, kdo si takovou bolestí musel projít. Na těch lidech je to pak znát - ale v pozitivním slova smyslu. Jsou to neskutečné silní lidé, a když přijmou vše, co se stalo, jsou i neskutečně milující a plní vnitřního klidu a míru.
A já věřím, že Ty budeš po tom všem opravdu úžasným člověkem. Neboj se ničeho. Nic jsi neudělala špatně - právě naopak. A jednou se Ti miminko vrátí - uvidíš.
