Kuřáci - technický dotaz - Diskuze a zkušenosti

Sosna zvlčelý První cigareta: 14 let a já s kamarády, kteří měli náskok velmi nepatrný. Oba začali ve společnosti kluků starších, již kuřáků, kde se "nedalo" odmítnout. Najednou jsem byl v té situaci já vůči nim. A zkusil jsem...
Zkušenost mi řekla asi toto: Nedokáži si představit, že někomu mohla první cigareta chutnat! Ne pokud hned šlukoval, nebo neměl něco aromatického, co by snad vonělo. A já z toho vystoupil a už nikdy nenastoupil. Vlastně jsem i tu první cigaretu nedokouřil celou. Prostě mi to za ten pocit, že zapadám někam, nestálo. Byl jsem zvyklý nezapadat, takže se o žádné hrdinství nejednalo. A z první cigarety se stala cigareta poslední. Ale vodní dýmku zcela příležitostně (cca jednou za 3 roky) si někde ve společnosti dám.

V mém okolí jinak s tím začínali kamarádi (spolužáci, bratr atd.) vždy v kolektivu, kde se prostě báli, že nezapadnou. Nějakou první zkušenost měli již dřívější, ale ta "závislost" přišla mezi spolužáky na střední během lyžáku. Před lyžákem kouřili dva kluci, po lyžáku polovina kluků. Vlastně se mi zdá, že se lidi bojí být sami sebou. Tak napodobí druhé. Ale to je jen můj pohled, jestli je to skutečně tak, nevím. Moralizovat nechci. Třeba jsou ty důvody úplně jiné.

Buddha/2 » Sosna zvlčelý Přesně. Mám to tak taky.
Myslím si, že základem je dobrá autosugesce: chutná mi to ... můžu kdykoli přestat ...