Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
Odpor - Prapočátek
Tak kontempluju nad odporem, chápu a mám tak nějak zažité důvody proč vzniká, ale zajímalo by mě JAK vzniká a proč si vlastně člověk tuhle cestu vybere, myslím úplně v prapočátku.
V těle se odpor projeví jako napětí. Je to oddělení od prožívání zdroje. Emočně se odpor projevuje v různých podobách, od úplně "nevinné nudy", po silnou emoci vzteku.
Proč jsme se ale kdysi na začátku rozhodli, že se oddělíme? Jaké a jak silné muselo být to trauma, díky kterému jsme si např. vytvořili koncept ON, BUH a já - Člověk, koncept oddělenosti?
Co bylo předtím, než se odpor ukotvil v těle? Na základě čeho se v těle takhle zacyklil? Pokud existuje nějaké primární trauma související s odporem, byla jeho podoba tělesná, nebo duševní? Máme ji všichni společnou jako individuální zážitek, nebo sdílíme jeden velký "elektroakustický mrak odporu"??
Najdise.cz
» Buddha/2Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Koczka.obyczajna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
Co to je? Tam se dává křeček, aby vyrobil elektriku?
Buddha/2
Pojals to hodně zeširoka. Je to otázka akce a reakce (proto píšu, že je třeba nastavit správnou velikost odporu - kvůli rovnováze, přiměřené reakci). Nemyslím si, že odpor je primárně spojený s tělem, to až sekundárně. Sídlí někde v "ještěřím mozku" a vlastně dělá tu primární reflexivní obranu. Argumentem pro to může být, že ve spánku nereaguješ - protože mysl nevěnuje pozornost věcem, které v tobě za bdělého stavu budí odpor - ale tělo je tu přece pořád... Až potud to máme stejné jako zvířata. Jenže náš mozek je schopný extrapolace a abstrakce. Takže může mít i odpor postavený na zcela smyšleném základě - to je daň za "vyšší mozkové funkce"