Vyšla hvězdaa ty ses usmálaa obě jste zamrkalynebo se mi to jen zdálotak jsem tě obejmulty ses nebránilaprotožes to chtělazavřelas očia já jsem pochopilže políbit tě smímvše bylo tak jasnéjako když sen sníma vše bylo tak krásné...Kopretino moje P.S. Nechtěl jsem na sobě dát znát že se i ve tmě umím červenat
Renor
Ano, zavřu oči a vidím tebe jen. Nechci je otevřít, ještě ne…, Protože vím, že jsi mým pouhým snem. Mé srdce je zmatené, Hledá si důvody, proč oči otevřít a proč nechat je zavřené. Chce si svůj prostý život žít a nebo chce být láskou zmámené? Snad mi tedy můj rozum odpoví, ten však raději dnes mlčí si... Snad se ke mně svým vnitřním hlasem rozmluví a odpoví, kým pro mě vlastně jsi?
Zitto
» Renor
Jsem všechno a nic jsem mlčení jak vše chci ti říct jsem tvé oči přivřené jsem tvé ano i ne jsem myšlenka pouhá jsem tvá žhavá touha jsem nejen tvůj sen a já ptám se tě jen co říkáš večer hvězdám...?
Renor
» Zitto
Hvězdy tak překrásně na noční obloze mlčí si a já jen s obdivem dívám se na tu krásu. A mlčky ptám se jich, kde teď asi zrovna jsi? A s kým trávíš většinu svého času…? Tak krásně si společně s hvězdami mlčíme a navzájem si svá tajemství sdělujeme. Víme, na co zrovna v duchu právě myslíme a na rozloučenou se vzájemně v mysli obejmeme… Ano, objímám hvězdy místo tebe, abych usnout mohla klidně. Vím, že i tvůj zrak sleduje to krásné noční nebe a vidí to naše objetí vlídné, Jež patří tobě...