Občan jako stav lidství? - Diskuze a zkušenosti

Zitto Hrajeme tisíce her
a občan je jedna z nich
ač to budí smích
tak to prostě ber
nebo na to *er
Máme tisíce masek
kravatu a opasek
a dusíme se v nich
a budí to smích
přitom chcem si volně hrát
svobodně se smát
sebe druhým dát
pod hvězdami spát
každého mít rád
napořád
...
místo toho jako občani
máme právní řád
...
tak vem štětec, tužku nebo píšťalku
a začni létat

WOAM » Zitto Já tak stále létám! - ještě mám ten cit
a snažím se jej cestou neztratit,
až narazím do té klece z právosloví.

Já k letu nechci nic, jen čisté nebe.
A víc než láskou slzami si moje křídla žijí.
MÁM DOST BÁSNICKÝCH PSEUDOUTOPIÍ!

"Každého mít rád",
jak universum Boží stavět "nad"hodnoty
tomu, čemu slovu "kašpárek",
že celý den se směje do prázdnoty.

Jsem člověk, abych vybrat mohla sama,
kdy šafránový smích zvítězí nad slzama.
A státosprávní systém neruší můj smích.
Já směji se mu!
(Je mi to snad vidět na očích.)
Já nechci hledat křídla, nechci mít "svou cenu"!
(přesnou až to bolí)

Jen to moje "volné nebe" bez klece mi schází.
Ne, nejsem zapšklý pesimista.
Jen raději čtu verš než frázi.

Zitto » WOAM Směješ se mi
a máš mě za frázomila
to ale líbí se mi
jseš tím krutě milá

Srdce je srdce a milovat chce všechny
ať formou vášně, touhy nebo nenávisti
hledá odpuštění, tajemství i vzdechy
a často balancuje nad propastí

Láska zná slzy stejně jako smích
žárlivost a hřích
a překonává tlustý nažraný břich
aby mohla vždy znovu létat

Jsem starý a křídla polámaná
srdce mezi frázemi a moudrostí
ale obloha je pro všechny dost nepoznaná
oba můžem létat dosytosti

WOAM » Zitto Smála jsem se systému, ne tobě,
že bývá těžké létat v téhle době.
Frázomilem ale vskutku jsem tě zvala.
Je možné, že třeba proto, že jsem nikdy nepoznala,
kdo že jsi
skrz ty tvoje verše.

Ó, být starší mam teď zrovna jako ty už jiné nebe!
To mé tkví ještě pořád v boji o poznání sebe,
jenže zvykem proti podvolení.
Já jak zahlédnu své hranice,
jsem ZVYKLÁ ničit je,
by ony, v mříži drtíce mou duši,
věděly, že síla oprostit sám sebe básníkovi sluší
a že pro hranice v jeho světě místa není.

Láska, ach, ano, jiná než mladá,
já stále se učím umět "míti ráda",
slzy i úsměvy... dvojsečná slova -
NE pro každého.

Vím, měla jsem asi raději
promluvit k tomu svobodnému smíchu,
(který v duši zakázat se nedá)
k pomalu čemukoli pod hvězdami,
(protože je natisíce lepších chvil)
a svobodným hrám (ba nejlépe i s puškou v ruce).

- TOHLE je to, čemu nesvedu víc říkat evoluce
a před čím si moje mysl ruce myje.

Já chci smět vyřknout SVOJE slova, SVOJE ideologie.


PS už bez veršů: Ten rozdíl mezi námi vnímám skoro jako propastný. Neznám ještě moudrost a rvu se o ni jako lev, přesto cítím, že
v posledních dvou příspěvcích už ti začínám víc rozumět a ve spoustě věcí bych s tebou i souhlasila. Často mi tu ale ležívá na srdci ještě jiná věc než význam slov - básnictví. To, co jsem teď a tady napsala, sice jsou verše, ale ve skutečnosti je to jen neuměle zrýmovaná odpověď na právě tak zrýmovanou odpověď od tebe.
Myslím, že poezie a próza by mezi sebou měly mít tak jasný rozdíl, abys poezii poznal i bez verše a rýmu v plynulém řádku. To, co se tu většinou objevuje, je v mých očích jen rýmovaná próza.
(Nebrat osobně! Přiznávám, že tvé věci tam řadím taky často, ale už jsem od tebe četla i několik silnějších, kterým bych tu duši skutečné poezie upřít nedokázala. Jsou tu jiní přeborníci, kteří nejen že vynechají ráz poezie, ale próze, ve které píší, ani nedají význam. To už rozdýchávám stěží. Každopádně, když už jsme s tím začali, spíš tu rozjetou diskuzi využívám k tomu, abych vyslovila, že mě to obecně mrzí. Nerada bych, aby sis to bral jako něco osobního, mířeného přímo vůči tobě. ) Dík.

Zitto » WOAM Díky, díky, díky...
Vím dobře, že tvé básně jsou "jiná kategorie", možná někdy trošku "profesionální". Vážím si jich ( i tebe) i když někdy úplně nerozumím (jim ani tobě) a i to je zajímavé.
Já budu asi dál psát své "obyč" veršovačky neveršovačky a tak se tu budem potkávat, míjet i setkávat. Měj se krásně