Člověk člověku světlem by měl být, snem, který zdá se, rukou, která vede. Člověk v člověku věrně by měl žít a učit srdce zpívat věrnou píseň, mlčí-li snad či zpívat nedovede.
Člověk člověku sluncem je i stínem. Každý má v sobě tichý, teplý kout, kam přijít můžeš po daleké cestě stisknout si ruce, snít a spočinout.
Člověk člověku časem by měl být, v kterém se dočká všeho, co si přál. Člověk v člověku srdce by měl mít, v němž toho najde, koho miloval.
Člověk člověku v životě je vším. Nejvíce láskou, kterou nechce zpět. Žijeme dny své s jejím tajemstvím, které je chvíli domov, chvíli svět.