Terino trápení - help, názory prosím - Diskuze a zkušenosti

Arezet (* 17.9.1990)
Žena

Mě právě přjde,že vše je do sebe zakomponované.

Máš pravdu měla bych odejít, děsí mě,že nenajdu jiné vyžití, mám lektorku ke které dochází mmimo kapelu,ale je to něco jiného,baví mě vystupovat a zpívat lidem víc než zkoušet.
Ráda bych si našla školu a pak časem sama učila třeba děti.Jen ta cesta k tomu vůbec nevím... zkusila jsme plno prací, nikde jsem nevydržela kvůli psychice a nebo kvůli tělu,které přestávalo fungovat... mylsí msi že moje tělo má skořápka je tu pro tvorbu a myšlení, tělo je tak křehké a psychika též a najít práci,kde by se to dalo... jsem zoufalá každým rokem je to horší a horší...te´d aspoň chodím na ty hodiny zpěvu,ale pořád k tomu potřebuju kapelu nebo někoho kdo by se mi staral o aranžmá a atd.. ty technický věci.
Všechno to dost stojí peněz od hodin zpěvu po další věci... a ještě musí mplatit účty atd..je to hrozně na mrtvici.Nikdy jsem si nemohla ani od rodiny půjčit, už když jsem byla malá nebyli peníze, otec vážně nemocný,máma se dřela a já se snažila nebýt na obtíž a pomáhat,nic nechtít,sama to získat.
On je mi ukradený,ale cítím,že to nebylo jen tak,už když jsem ho poprvé spatřila,nelíbil se mi,ale nemohla jsem z něj ty oči spustit a on to vycítil,vycítil že pro něj mám slabost, že mu musím něco vrátit, no byl oto drsný,díky bohu dlouho cestoval a v kapele nebyl,te´d rok je doma necestuje a je na střídačku klid a nebo hunbuk,kdy na sebe ječíme a on mi třeba překazil jeden vztah,nechce abych s nikým byla,ale on sám s emno unechce vztah,do postele to ano a to já ani náhodou... vlatsně se mi znechutil,ale i po nějaké době,jako bych zase zblbla a zase je to vše od znovu,všichni mi říkali od kamarádek rodiny,ať jdu pryč,že mi to hrozně ubližuje,kluci v kapele,říkali že musím být neksutečně silná,že to dávám,ale že jsou rádi že jsme zůstala a o to víc mě to bolí že odejdu... a tolik práce a vše co jsem do všech písní dala...jen představit si odloučení,tak m ito trhá srdce.

RadMan (* 31.1.1970)
Muž

Takže zkus tohle:

- nejprve si na papír napiš, které věci tě baví a které ne. Je jasné, že takové ty rady typu - "co ti neprospívá, tak od toho odejdi" - to je k ničemu, protože takhle svět nefunguje. Bylo by krásné odejít z práce jen proto, že tě třeba nebaví a nebo nenaplňuje, jenže to prostě takto hned nejde.

- Napsala sis nějaký ten seznam? Tak se zaměř na ty věci, které tě baví a těch se rozhodně nevzdávej. Baví tě kapela? Tak se jí věnuj. Je to tvoje radost, tvůj koníček, tvé sebevyjádření. Baví tě jiné věci? Platí ten samý postup.

- práce a vše okolo - zkus se na to podívat z jiného pohledu a analyzuj situaci. Můžeš ten stav zlepšit, aby ti v práci bylo lépe? Pokud si myslíš, že ne, pak to nech tak jak je, prostě ber to jako nutnost a mezitím si v klidu hledej něco jiného, co tě bude bavit a naplňovat.

- partner - jsi ve věku, kdy bys určitě strašně ráda s někým byla. V zásadě děláme v takovém případě tyto chyby - moc někoho chceme, takže dostáváme přesně podle přání - tedy zažíváme "krásné pocity" chtění a vlastně nemáme nic a pak děláme ještě tu chybu, že když toto pravidlo nepochopíme, tak partnera dostaneme jako výuku - tedy v podstatě přesně takový vztah, který pak s námi cvičí.
Jistě jsi pochopila, že takhle to máme v drtivé většině všichni, že?
A jak z toho ven? První pravidlo zní, že osudového partnera vždy potkáme. Jen nevíme kdy. Každopádně do té doby je dobré se naučit pracovat s okolnostmi a nic nechtít, nemít pocity sebelítosti, nebýt v roli oběti. Ideální je na chvilku nehledat, prostě jen si psát, či povídat s lidmi. Pak je velká šance, že se ten pravý objeví dřív, než když pořád po někom strašně toužíme.

- Afirmace. To je to ohrané téma typu "Secret" a spol. - práce s vlastní energií tak, aby nám přetvářela postupně realitu. Pokud si budeme říkat, že "si přejeme" a nebo že "chceme", či "budeme mít", pak samozřejmě nebudeme mít nikdy v podstatě nic z toho. Proč? Protože takové formulace generují pouze takovou realitu okolo, kdy je nám umožněno zažít pocity touhy, očekávání, chtění, jenže nic víc.
Správné afirmace začínjí vždy slovem - "Mám.." A když už to jednou budeš mít ve své fantazii, pak se to postupně realizuje. To je zákonitost vesmíru.
Ideální je nahradit všechny své stesky afirmacemi o tom, co všechno máš, i když to samozřejmě ještě nemáš. Zní to divně? Ale přesně tak to funguje.

Denně vyprodukuje náš mozek přes 20 000 myšlenek. Z toho je jich tak 70% negativních, 28% pragmaticky založených a jen 2% pozitivních. Dovedeš si představit, co by se stalo, kdybys jen půl roku denně měla aspoň 50% pozitivních myšlenek?

Ještě k tomu partnerství - pokud máš strach s někým navázat vztah, abys pak neměla rozervané srdce, pak si bohužel takový vztah můžeš přitahovat právě tím, jak už se předem stavíš ve svém myšlení do rolé té, co má rozervané srdce. To není dobrá cesta. Změň myšlení. To je základ. A zbytek už se bude tvořit tak, jaká budou tvá další přání.

Arezet (* 17.9.1990)
Žena

to je těžký, bubeník je v kapele déle a ča si ta mchodí jak se mu chce a né jako já,já chodím neustále na zkoušky,chodí mvčas na vystoupení,prostě dýchám pro kapelu,tak on ne a prochází mu to,má silné kouzlo osobnosti mizera jeden... vyhodit ho nemůžu,ale v kapele jsme řekla,že pokud odejdu ať si najdou jiného bubeníka a nebo zpěváka,že bubeník další zpevačce zlomí srdce,nejsme totitž jediná a oni mědokonce varovali ,ale já naivka hloupá :D

Tak zlomil,šel dovztahu a ve chvíli ,kdy jsme se dotoho položila ,když jsme cítila,že je to oboustranné,tak najednou řekl hele já se nezamiloval a jedu d oŠvédska,stejně by ná mo nefungovalo, nooo krom toho za mnou furt lezl ,dělal si zadní vrátka...
No a já měla za sebou jen jeden vztah ,7 letý,kdy jsme k sobě byli otevřený...byl to nádherný vztah,který vyšuměj v přátelství...pak přišel bubeník a převrátil m iživot na ruby... od tý doby se mi střídají období mezi těžko udepresí,vysílením,byla jsme i jednu dobu v nemocnici stal ose mi pár věci,když jsem se s ním po příjezdu stalo,když on přijel a zae jsem ho ptkal,úplně jsme skolabovala v hospodě mezi lidmi a každou zkoušku ,když tam jdu,je mi divně od žaludku,mámneústálý vnitřní třes,potím se, když náhodou s námi na zkoušce není,je mi dobře,plná energie.

Sranda je,že jsme s ním mluvila, avlatsně to co píšeš,vlatsně jsme mu řekla,že ty lekce byli dobré ponaučení,jak se ke mě nikdo nemá chovat,že o něj nestojím a už vím proč,že je to tak správně že spolu nejsme,ale že s ním v kapele budu,ale ať ode mě nic nečeká a pokud uvidím že se o něco pokusí,že mu to dám sežrat.

N rovinu jsme si s ním právě promluvila, a řekla jsem předtím i vše co jsem cítila tehdy a co si myslím o něm te´d, prostě úplně všechno a bylo to super... cítila jsme uzavření situace,ale myslela jsme že už je to konec,lae tím jak se výdáme,jako by se to vždy pootevřelo a zase rána vyšla na světlo... tehdy to byl stav,kdy jsm měl prostě v hrudi díru a pokaždé když se objevil,jako by mi do té díry vjel, a je to slabš ía slabší, a nbeo jsem otupěla, ale jen u něho,jinak jsem hřejivá a laskavá ke všem lidem, i přes mojí bolest, nikdy si to nevylívám na jiném než na pachateli,který m idal bolest či jiné... oplácí mstejnou mincí,když mi někdo dá radost,dám mu jí a možná i víc, když mi dá někdo hněv,dostane hněv...cítím se být jako zrcadlo....veěkreré emoce co cítím,sna ani moje nejsou, už prot jsmeráda úplně sama,kdycítím jen radost a lásku,mír a harmonii, těžko se mi žije v tomto světě....

Arezet (* 17.9.1990)
Žena

Já chodí mdo práce s dobrou náladou,ale po práci jsem ve stavu tak vyčerpaná,že se bojím že třeba zítra odpadnu,jako minulý týden.
Mít peníze na úkor svého života není dobrý, takže musím najít něco jiného.
Deptá mě,že to na ten kurz nedám,holt se to ještě prodlouží.

Ano máš pravdu,mm chuť vše vyřešit najendou,neb ospíš nevím co řešit dřív...prootže když toho neřeším víc a řeším postupně,ta kvšechn oostatní mě dost tlačí.

No odpočívám,ale pak mám pocit,že všechny ztrácím,nikdo nechápe,že musím odpočívat a nejlépe sam,vyčítaj ími že na ně nemám čas,že chci být sama,strašně mě to mrzí,ale vím že to jinak nejdem,snaží mse teda o kompromis,ale stím že odpočívám,a nachvilku třeba trávím s někým čas..

Nikdy nechci od muže záchranu,a už vůbec na začátku vztahu, to jsem si to radši vsobě držela a až po čase ,když mi ten muž řekl,že si všiml že mě něco trápí a já teda něco málo řekla, nemůžu říct že to byli jen samí děsný chlapy,jeden ten první partner, byl skvělí,ale v tom věku jsem s itoho neuměla vážit a tak teď jsme zažila c oto je mít chlapa,který m is ničím nepomůže .
Nejsem svatá,dělá mchyby a byla jsme i dost naivní a někdy i hloupá nebo nezkušená.Díky tom uco se mi dělo,jsemsi na vše přišla,ale jako by ta lekce pokračovala v tom,že furt přichází muž alias zmetek,aby se potvrdilo,že si sam sebe vážím a nedám se od něj zblbnout, tak m ito to teď příjde,jako zkouška.. uvidím časem,ale ta 30 se blíží a tak opravdu začínám mít obavy,zda už jsme třeba toho pravého neb ospíš partnera pro život neprošvihla,třeba jsme si ho ani nevšimla,že kolem mě kroužil a já prostě pořád byla udělaná do bubeníka ,kdo ví...

Když kole mmě se motá kvanta chlapů,pardon vyzní to fakt divně a tak asi i nafoukaně,já nevím jak to jinak napsat,mě furt známí kamarádi někam tahají, vím že polovina z nich doufá,že s nima něco budu mít,jen oni neceknou,maj ístrach že je odmítn ua nai se jim nedivím,ale kdyby jeden cekl,tak bych to ráda zkusila,ale nechci být ta co bude muže uhánět, uháněla jsme bubeníka a jak to dopadlo.
Jo jsme mladá,pohledná a všichni akamrádi říkají,že mít ženu jako jsem já,že by byli šťastný a nechápou bubeníka,říkaj všichni že je asi nějaký vadný, on je prostě bez ženy už nějaký ten rok, nechce vztah, jediné co bere je volný vztah a já to ai náhodou, furt se m istává,koho bych chtěla ta kon chce jen voln ývztah a kdo chce mě toho já ne, né ané se zamilovat ,nevím 2x jsme šla do vztah us někým kdo mě nezaujal, a ono já se po čase zamiloval,ale spíš do vlatsností neb oosobnosti toh odruhého nebo že se ke mě choval jako princ k princezně, ale fyzično tam enyblo,jako 2 sourozenci a tak ty vztahyskončili.

Přesně když se to vkapele dozvěděli,řekli že jim podepíšem,že když serozejdem,že budu dál v kapele a on taky,no došlo na to a já tam zůstala,kvůli němu,že seto změní a budem spolu,pak jsem pochopila,že to nepůjde a zůstala jsme kvůli klukům,přirostli mi k srdci,pak mi došlo že s ima můžu občas někam jít,ale pak m idošlo,že jiné vyžití hudební nemám a že bez toho budu jako ztracená,takže dál to přežívám... a jsem trpělivá..co bude... chvilku to vypadalo že to bubeník odpíská a skončí sám v kapele, nbeo byl jedno utakový konflikt,že jsme řekla končím a on řekl,když ty tak já taky a kluci z toho byli špatný a přemlouvali ať zůstanu,že nikdy neměli lepší zpěvačku,taky krásný to slyšet po vystoupení od jiných kapel,či diváků,jak mám pak skončit,když vidím že můj zpěv pomáhá lidem k radosti a uvolnění, a konečně mě někdo taky pochválí, a na podiu se cítím jak obych se tam narodila....miluji t oz celého srdce,kdybych tomohla dělat jako zaměstnání,oželela bych mít rodinu... nic mě tak nenabíjí než hudba,ach jo

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele :):):), který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Ta tvá zoufalost z toho sálá, mám s tím své zkušenosti a možná by ses divila, co vše je možné ustát.Co bych ti poradila je, že pokud nelze změnit práci, která tě nebude tak zatěžovat, tak si na stávající najdi něco hezkého, pro co tam budeš chodit.Ono se to těžko hledá, ale dá se najít. Minimálně chceš peníze na kurz, který tě vynese do toužebného zaměstnání, už tam je krok k radosti, je tam cíl.Možná je tam nějaká kamarádka a tak pokecám..., taky se mi třeba něco povedlo, tak se pochválím(když to neudělá nikdo jiný) a mám radost atp. .Pokud jsem unavená, omezím své aktivity a zvážím priority.Potřebuju chodit do práce, tak fajn a jsem unavená, tak si po ní lehnu a prospím třeba půl dne,nebo půjdu ven, svítí sluníčko...Mně přijde, že toužíš vše vyřešit najednou, nedivím se. Jen muži nechtějí zoufalé ženy a nedej Bože, že na počátku vztahu po nich něco chceš, jako třeba svojí záchranu.Nejdříve porovnej sebe, opečovávej se,jsi mladá, hezká holka.Pokud tě naplňuje být v kapele,tak neodcházej,ztratila bys to, co je pro tebe příjemné.Ono se říká, že zpěvačka a hudebník,to nedělá dobrotu a leckdy to rozhodí celou kapelu.Jenže tady se může radit a stejně to vše sama musíš dle svého srdce...
Buď šťastná, že jsi zdravá

144 (* 1.5.1955)
Muž

ja sa nevyznam v planetach a tak neviem napisat nejaku planetarnu vyhovorku alebo iluziu,

kapela = ma viac rieseni

nielen zostat a trpiet, alebp odist a vsetko zahodit

ak ti na kapele zalezi velmi, tak z nej vyhod toho lamaca srdc a bez neho idete dalej, urcite sa najde na volne miesto nejaky hudobnik co prinesie nieco nove a zaujimave

dalej by som sa zamyslel nad pojmom : on mi zlomil srdce

to je pozicia obete a z tej pozicie nebudes mat nikdy vlastny zivot, lebo dovilis kazdemu aby ti ho riadil a aj nicil

v NLP je zakladna otazka :

som pricina alebo dosledok ?

ak si iba dosledok, tak odovzdas navzdy moc nad svojim zivotom okoliu komukolvek, nemas sice za svoju situiaciu ziadnu zodpovednost a si obet ale budes iba trpiet

ak si pricina, tak mas moc nad svojim zivotom a ateda plnu schopnost si ho zlepsit zmenit a sparvit taky krasny ako len chces

jedina nevyhoda ze to vyzaduje mentalne usilia uplnu uprimnost ku sebe a prevzatie zodpovednosti co teda znamena ze nemozes uz viac hrat obet a nemas vyhovorky a nemozes ludi nalepkovat pricinami svojej situacie

a tak by zmizol ten co ti zlomil srdce a miesto neho by bol ten

co sa podujal zahrat tu rolu ked si sa chcela citit ze mas zlomene srdce
a podakujes mu za zazitok a situaciu

a v buducnosti to budes vidiet a riesit inak

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Pietra di Luna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Hmmm....jestli ti kapele tolik záleží, tak by asi nebylo dobré odcházet, to má tajga pravdu. Zvlášť, jestli tě hudba naplňuje. Na druhou stranu, k tomu muži - tak to ber tak, že to znamená, že je někde pro tebe ještě někdo lepší a vhodnější. Já vím, já vím, ono když je člověk zamilovaný a vysní si, jaká bude s dotyčným budoucnost, tak tenhle přístup jde aplikovat dost těžko....ale aspoň si nějak říct, že někde je někdo lepší. Nevím, co se mezi vámi stalo, ale dost často mě osobně z otho pak vyplyne, že mi ten druhý za to opravdu nestál. Anebo stál, ale naše cesty se prostě rozešly.
Ono je fajn mít vizi, že třeba hledáš zodpovědného chlapa, se kterým založíš rodinu. Jenže když to pak nedopadne a člověk se té vize držel, tak to bolí o to víc. Jde o to najít balanc mezi očekáváním a necháním věcí být, aby se samy vyvinuly.
Já mám třeba dny, kdy na mě hrozně dolehne to, že spousta mých známých a kamarádek už má děti nebo jsou alespoň vdané a já pořád nic. A pak jsou dny, kdy si říkám, že bych ani za boha s nima neměnila. Věřím totiž, že ještě nenastal ten správný čas a holt na sobě musím zapracovat, než se objeví ten pravý. I když já na "toho pravého" moc nevěřím, ale tak aspoň člověk, se kterým budu mít podobnou vztahovou vizi, či jak to nazvat :D

Víš, to je tak, v životě se to střídá. Já ti rozumím ono je to dost vysilující, když pár dní jsi na vrcholu sil a pak pár dní jsi úplně zoufalá. Znám to. Ale mě pomáhá říkat si, že se to děje z nějakého důvodu, že to celé má smysl.
A další věc, co se mi osvědčila - učím se neočekávat od druhých (jde to těžko, ale daří se to) a nehrabat se tolik v sobě. Spíš se ponořit do činnosti kterou mám ráda a která mě úplně pohltí.

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Pietra di Luna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Hmmm....jestli ti kapele tolik záleží, tak by asi nebylo dobré odcházet, to má tajga pravdu. Zvlášť, jestli tě hudba naplňuje. Na druhou stranu, k tomu muži - tak to ber tak, že to znamená, že je někde pro tebe ještě někdo lepší a vhodnější. Já vím, já vím, ono když je člověk zamilovaný a vysní si, jaká bude s dotyčným budoucnost, tak tenhle přístup jde aplikovat dost těžko....ale aspoň si nějak říct, že někde je někdo lepší. Nevím, co se mezi vámi stalo, ale dost často mě osobně z otho pak vyplyne, že mi ten druhý za to opravdu nestál. Anebo stál, ale naše cesty se prostě rozešly.
Ono je fajn mít vizi, že třeba hledáš zodpovědného chlapa, se kterým založíš rodinu. Jenže když to pak nedopadne a člověk se té vize držel, tak to bolí o to víc. Jde o to najít balanc mezi očekáváním a necháním věcí být, aby se samy vyvinuly.
Já mám třeba dny, kdy na mě hrozně dolehne to, že spousta mých známých a kamarádek už má děti nebo jsou alespoň vdané a já pořád nic. A pak jsou dny, kdy si říkám, že bych ani za boha s nima neměnila. Věřím totiž, že ještě nenastal ten správný čas a holt na sobě musím zapracovat, než se objeví ten pravý. I když já na "toho pravého" moc nevěřím, ale tak aspoň člověk, se kterým budu mít podobnou vztahovou vizi, či jak to nazvat :D

Víš, to je tak, v životě se to střídá. Já ti rozumím ono je to dost vysilující, když pár dní jsi na vrcholu sil a pak pár dní jsi úplně zoufalá. Znám to. Ale mě pomáhá říkat si, že se to děje z nějakého důvodu, že to celé má smysl.
A další věc, co se mi osvědčila - učím se neočekávat od druhých (jde to těžko, ale daří se to) a nehrabat se tolik v sobě. Spíš se ponořit do činnosti kterou mám ráda a která mě úplně pohltí.

tajga (* 19.6.1976)
Žena

Možná bych si na tvém místě hodně rozmyslela, jestli kapelu opustit. Ten muž může časem hodně ztratit na významu, i když si to teď neumíš představit, ale hudba je asi něco, co miluješ a bude to tak vždycky, posiluje tě to, tak bych se toho jen tak nevzdávala. Ale to je jen racionální úvaha, ty sama musíš cítit, jestli ti to tam víc dává, nebo bere. Moje zkušenost je, že tomu, kvůli komu se strašně trápíš, jednou můžeš v duchu poděkovat, že tě nechal a nemá cenu se kvůli němu připravovat ještě o další věci. Nebo bych hledala určitě způsob, jak se realizovat skrze hudbu jinde, protože je nejdůležitější to, co ti dělá radost, neřešila bych teď jaký se k tobě hodí chlap...Třeba ti někdo pomůže s astrorozborem. Držím palce.

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Jo a podle horoskopu jsi citlivá....no matka ačkoli jen 6 dětí a 70 klientů v ústavu si na empatii zakládám. ,tak můžem konzultovat a ono to pude...

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Ano,vlastně si sama odpovídáš.Přijímáš příliš mnoho zodpovědnosti.Tato období u mě gradovala zhruba do 35 roku.A ani jsem nemusela skoro nic a pořád něco přicházelo a byla to makačka.Teď relaxuju ač velmi velmi aktivně a už si mě žádají i do rachoty ač mám 3ěsíční mimi.On ten život je zkrátka jízda...zkus to odlehčit.

Arezet (* 17.9.1990)
Žena

Ahoj Taluno,
dlouho odchod zvažuju,jen jsem tam zanechala tolik dřiny,práce na sobě i na kapele,byl to můj sen jí mít,vlastně konečně dělám co miluji na úkor vlastního sebezničení když výdam toho ,kterého jsem si dokazala představit vedle sebe po celý život,teď je to pryč,jen zbyla bolest a strach milovat.
Od ty doby mi chodí do cesty muži,kteří nestojí za řeč a tak jsem tedy sama.Nejsem taková,že za každou cenu musím někoho mít.
Východisko bude v tom opustit kapelu,ale asi mi to utrhne srdce..nevím co s tim.
Ohledně dávání,sobě se snažím dávat hodně,ale stejně převažuje davat víc druhým.
Já si o pomoc řeknu vzácně,když vím,že už to dama určině nezvládnu.Nejvic mrzí,že mě v té chvili vypekl partner,nejlepší kamaradka,to je síla...okamžitě se stali minulosti.
Vim taky co nechci v partnerství.Opravdu máme dosti podobný problemy a zážitky.
Ač vidím,že nejsem jedinä,o to vic mě mrzí,že tuhle situaci zažívá někdo další.
Jak z toho ven....
Moc ti děkuju,že si napsala.
Ono se ty obfobí střídají,kdy jsem silná a kdy hysterčím ze zoufalství jako dnes...hrozně to na mě dnes dolehlo.

Arezet (* 17.9.1990)
Žena

Ahoj Taluno,
dlouho odchod zvažuju,jen jsem tam zanechala tolik dřiny,práce na sobě i na kapele,byl to můj sen jí mít,vlastně konečně dělám co miluji na úkor vlastního sebezničení když výdam toho ,kterého jsem si dokazala představit vedle sebe po celý život,teď je to pryč,jen zbyla bolest a strach milovat.
Od ty doby mi chodí do cesty muži,kteří nestojí za řeč a tak jsem tedy sama.Nejsem taková,že za každou cenu musím někoho mít.
Východisko bude v tom opustit kapelu,ale asi mi to utrhne srdce..nevím co s tim.
Ohledně dávání,sobě se snažím dávat hodně,ale stejně převažuje davat víc druhým.
Já si o pomoc řeknu vzácně,když vím,že už to dama určině nezvládnu.Nejvic mrzí,že mě v té chvili vypekl partner,nejlepší kamaradka,to je síla...okamžitě se stali minulosti.
Vim taky co nechci v partnerství.Opravdu máme dosti podobný problemy a zážitky.
Ač vidím,že nejsem jedinä,o to vic mě mrzí,že tuhle situaci zažívá někdo další.
Jak z toho ven....
Moc ti děkuju,že si napsala.
Ono se ty obfobí střídají,kdy jsem silná a kdy hysterčím ze zoufalství jako dnes...hrozně to na mě dnes dolehlo.

Arezet (* 17.9.1990)
Žena

Tak nepodtatné chyby,ale co když přemýšlím o důsledcich svého konání jaký to bude mit vliv na mě,ns druhé.
Dělám chyby,učím se,ale jsou to dost často tvrdé lekce,které mi mění život ve velkém..a teď to trvá dlouho a intevzivně,že si říkám vydržim to ještě vubec,kdyby něco,zachrání mě někdo nebo něco,nebo jednoho dne to bude na mě dost,že už to neunesu...i to mě děsí né kvuli sobě jako kvůli blízkým,přišla jsem jsko malá o bratra a nemůžu ti nikdy vzdát..jen už nevím jak dál

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Ale sebevědomí je právě i o tom,dovolit si udělat chybu.

Arezet (* 17.9.1990)
Žena

Ano neustále ten pocit,že se ode mě bude něco očekávat,že nemůžu nesmim zklamat,že nesmím být na obtíž,rodině,blizkym maji toho sami dost,vím odkud to pramení...sebevědomí mám v pohodě,jen ten pocit zodpovědnosti...za vše a za všechny.Děs mě dělat chyby...často

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Mě přijde,že se pořád něčeho bojíš a už předem si v podstatě programuješ neúspěch.Zkus začít prací na sebevědomí.Možná bych poradila pro začátek,aby si častěji vstoupila do svého nitra a tam hledala,co vlastně opravdu chceš a nesnažila se tam zas a znova najít,co se od tebe čeká.Někdy člověka nakopne maličkost z jeho nitra.Barva,vzpomínka na vůni,na někoho či na něco,kde mu bylo dobře.

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Pietra di Luna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Ahoj,

já bych ti asi poradila to, co bych v takovém případě poradila sobě (a vlastně mi to poradilo i pár lidí v diskuzi, kteoru jsem tu nedávno zakládala): udělej něco úplně jinak. Třeba s tou kapelou - pokud je tam kluk, co ti zlomil srdce, tak bych tam skončila. Asi by pro mě bylo moje psychické zdraví přednější.

Jinak já to měla hodně podobně, měla jsem i strach se zamilovat, asi půl roku jsem se vyloženě bála mužů (a to proti nim jinak vůbec nic nemám). Ale nakonec jsem se zamilovala strašně moc, prostě láska je silnější, než strach, když to dovolíš. Pominu to, že budoucnost to s tím mužem asi nemá :D

Co se vztahů týče, řeším vlastně podobné téma, jako ty - určitá nezdopovědnost na straně muže, když jde do tuhého, tak jsem v tom sama a tak dále. Víš, ale za to, že ty ses rozhodla pomáhat druhým, neznamená, že ostatní ti musí oplácet stejně. Oni mají právo odmítnout. Pomoc a podpora druhých by měla být nezištnou věcí, nemůžeme očekváat, že se nám to bude vracet.
A pokud se ti děje, že máš pocit, že druhým dáváš a nic se ti nevrací, pak to jednoduše znamená, že máš přestat tolik dávat druhým a začít dávat sobě

Typ muže dle nativu - tohle je těžké takkle posoudit. Já vidím, že v určitých etapách života se ke mně hodili určití muži, od každého vztahu jsem se toho spoustu naučila o sobě i o druhých. A ani nevím, jestli mám přesně stanoveno, co od muže a vztahu chci, ale zato vím, co určitě nechci. Takže ten typ muže, kteérho přitáhneš, záleží hodně na tom, v jakém stavu a rozpoložení momentálně jsi.