Hromotluk - Diskuze a zkušenosti

Už zdrhám z kláštera.

bratra vzal jsem v hádce přes lebku
tlustým svazkem v kůži.
Krev šplíchla na lavici
jak kdybys ve škopku
máchal prádlo.

Na rohu příliš těžké knihy
zůstaly slepené šedivé vlasy
a teď mi před očima tančí.

Běžím strouhou padám přes kamení
do lýtek bodají mě jako paže
černé větve.
Chtějí mě zadržet? Vrátit mě?
Nikdy!

Běžím do klína noci
Do tmy vyje
mé svědomí.
Někdo spí.
Zakopávám o hnusný kamen
dusím se bahnem
zevnitř se zvedá tapiserie žluči.


Lije. Déšť zahladil stopy
mého průvanu.
Zvracím všechny ty chorály, melodie
všechna ta probdělá rána i noci.
Jsem jako děvka co ve strouze se myje
a s každou umytou skvrnou jeden rok v Řádu se ztrácí.