Áta22
Za sebe: neodmítnu; byla/jsem zvyklá od babiček, i od táty; a nejsou "věřící" tak, jak se tento pojem dnes zvrhnul; do kostela nechodí, v žádné církvi nejsou angažované ovečky. Je to/byl to jejich způsob vyjádření, že na mě myslí; chtějí abych byla zdravá a šťastná a žila...nic konkrétního. Prostě občas, když chtěli/chtějí vyjádřit nějakou lásku a soudržnost, tak se zmíní, že se za nás pomodlí. Jen taková universální prosba k tomu něčemu nad námi; prostě k universu; je jedno, jak tomu kdo říká. Jednoduše něco na způsob, jak přejeme šťastnou cestu a myslíme to opravdu s láskou a upřímně. Ale teda hromadně v tom kruhu si už nejsem moc jistá. Kdo z toho kruhu tě zná, koho znáš ty...Tak o tohle bych moc nestála; myslím, že větší síla myšlenek je u těch blízkých
Loreena Mckennitt
» Áta22
poviem ti moju skusenost s hromadnym modlenim pred desiatkami rokov (to je sranda takto napisat ) som bola na jednej krestanskej nabozenskej akcii, na nejakom stadione sa to konalo, stadion bol plny, tak si vies predstavit kolko ludi.. no a po celom dni postavili pod improvizovany oltar velky pruteny kos s tym, ze kto chce, moze donho vlozit svoju prosbu (vola sa to "modlitebne umysly").. nemala som co stratit, tak som si par prosieb napisala na listok a hodila do kosa.. a vsetky sa splnili.. na stadione pritom nebol nik, kto by ma poznal (s tymi, co ma poznali, sme sa pobrali domov a modlenie nechali na zostatok ) odvtedy viem, aka velka je sila umyslu, ked sa zan modlia mnohi
Áta22
» Loreena Mckennitt
... kdysi jsem nad tím hodně přemýšlela; a třeba jen takový "otčenáš"; kolik lidí ta slova již přeříkala a kolikrát... musí to vyslat nějakou energii, která se někde projeví. Ale když já mám pořád na prvním místě ty své blízké ale věřím ti.