Snad ubrečená, šaty bezedné, její povahu neznaje, do taje a utrpení nedaje. Když přišla, své přednosti strhla. Proč ? Ptát se nemá smysl, byl to nesmysl. Až když mohla sebe politovat, pak hořce se chvět. Proč sebe si vzala do němoty, když druhého zničit chtěla. Několik stran rodiny popsaných, utrpením posypaných. Kolik už dnes ptají se jí - nikdo však neodpoví. Co vložila do básní, nikdo nesmění. A tak kříčic světem neulhala to, co předurčeno jí bylo. I když tu šanci měla, pak však komu nerozuměla ? Snad jen sobě lhala ?