Muži a ženský pláč - Diskuze a zkušenosti

Nabi* Nemluvím za muže, ale chci se vyjádřit :-)
No hlavně, podle mě, ženy potřebují emoce, je to jejich přirozenost. Mě osobně sebekontrola, býti rozumnou a za všech okolností chápavou, mi moc štěstí nepřinesly. Za to autentické vyjádření emocí a toho co cítím mě sblížily se svým tělem, mnohem líp prožívám sexualitu a jsem víc v pohodě.
Chlapi se většinou cítí nejistí když žena projevuje silné emoce. Kdysi jsem to řešila, "pracovala" na sobě, protože jsem chápala, že je to pro něj nepříjemné. Ale od určité doby jsem to pustila. Nezneužívám toho, ale ani to v sobě už netutlám, protože pak mi je z toho akorát blbě a stejně to pak vyleze. Naučila jsem se třeba plakat, ale bez scén kdy se cítím klidná v tom pláči (divné spojení, ale neumím popsat). Mám za to, že touha pochopit druhého má být oboustranná. Takže muž se nemusí cítit ohrožený, prostě bych ráda, aby mě s tímhle bral, aby mě neposuzoval, neodmítal, nepoučoval a hlaaaavně! neradil když se na to neptám.
Rozdíly mezi muži a ženami (pokud nemluvím o výjimkách) prostě jsou a jestli to někdo chce ignorovat a "rozumně" si to vysvětlovat, tak prosím, ale ve většině případů to zřejmě nebude dlouhodobě fungovat.