Renor
Vůně kávy ranní, jež cítí dva zamilovaní při svítání, je vůně jež nikdy nezevšední... Když ona ještě spící, leží v posteli plné lístků růží jimiž její nahé tělo večer zasypal. Na nočních stolcích jen vosk po zhaslých svících, který stopu po noční romantice zanechal. A pak když ji jeho polibky ze snu k němu vrátí a ona ho k sobě do pelíšku jemnými doteky svými zve, že jejich touha se z jejich srdcí nikdy nevytratí vědí oba a plnými doušky užívají začátek krásného dne a ta vůně kávy ranní je tu pro ně protože oni jsou ti zamilovaní.
Zitto
» Renor
Nevadí mi že jsi nahá nepotřebuji bys byla hravá tichá chvíle je ta pravá rosu hřeje chladná tráva květina krásu zdarma dává slunce s láskou ze sna vstává to v přátelství se stává… …a krásně voní ranní káva moje drahá
Renor
» Zitto
Z dálky cítím vůni kávy ranní jež si mi připravil před svítáním. Ta vůně lákat mě i může, ne však víc než vůně tvoji kůže. To, jak něžně jsi na tác kávu položil a předtím vodu do hrníčku nalil, i malou růžičku jsi do vázičky na tác přiložil a tvůj obraz se do horké páry zahalil. To, když jsi kávu nesl jako vzácnost malou… Do mých rukou, jež nechtěli se zabývat touto kávou, Do mých rukou, jež chtěli se tě dotýkat, ani ta káva nemohla nic namítat...
Zitto
» Renor
...a káva nahlas mlčí růžička tiše křičí já hledím do tvých očí vím co v nich zračí a to mi stačí venku začíná zpěv ptačí přivírám oči radši touha je stále větší a káva dál nahlas mlčí...