Vzpomínám na ten úsměv s dolíčky, vzpomínám na ta slova lásky, něhy, pochopení,vzpomínám na tu jisku v oku , která nikdy nevyhasla.Vzpomínám na naše Miluji Tě,vzpomínám na první polibek, objetí.Vzpomínám na to jak šel s námy čas, jak se ze dvou přátel stalo jedno tělo a jedna duše.Vzpomínám jak bylo krásné mít Tě vedle sebe, a cítit , že jsem jediná.Jen vzpomínky my zůstanou a ty si uchovám na vždy, protože Tě Miluji.Zůstal jsiZůstal jsi jen vzpomínkou, která nikdy nepřestane bolet.Vzpomínkou, která rozpláče i zahřeje.Vzpomínkou , která nikdy nezmizí ačkoliv se snažím, i když vím , že bych neměla.Zůstal jsi v mém srdci a to je důležité protože odtud Tě nevymaži.Zůstal jsi na fotce kterou se dívám.Tvé jméno zůstane navždy vyryto na mramorové desce a to mě bolí, protože Tě chci vedle sebe, ale nejde to.
WOAM
Není třeba, abych mluvila o tom, jak tohle může bolet. Myslím, že to velká většina lidí zná - sice v milionech variací, ale určitě ano. I proto se omlouvám, že to ještě trochu zhorším - zvlášť v tak citově vypjatých textech totiž působí gramatické chyby jako tříska v oku - a tady by to konkrétně chtělo opravit tohle (popořadě): - na to, jak - šel s námi - tě vedle sebe a cítit, že - vzpomínky mi zůstanou - nikdy nezmizí, ačkoliv - (v mém srdci a to je důležité) - To srdce nebo ta nemožnost smazání? Neptám se sama za sebe, jen upozorňuji na to, že to vůbec z tvých slov není jasné. - - - "v mém srdci, které je / v mém srdci, což je" takhle by to šlo říct rozhodně líp. - odtud tě nevymažu - na fotce, na kterou se dívám
Rozumím tomu, že tyhle řádky jsou psané pro výlev srdce a ne pro uměleckou kritiku, takže stylistické (pořádně velké) problémy řešit nebudu, ale alespoň gramatika by i (ale klidně bych "i" nahradila slovem "speciálně") v tak jednoduchých větách měla být správná. Chudák čeština. - - - Doufám, že ještě pořád nejsem moc velký pes.