Dobrý den, pořád nějak nemůžu pochopit svůj vlastní "stín". Chápu definici stínu - energie, která jednotlivci vlastně chybí, kterou postrádá jeho celistvost. Proto si stínovou podobu takové energie do života bezděčně (nevědomě) „přitahuje“, přivolává, nebo je ke stínové (temnější) podobě této energie „přitahován“. Může to mít podobu např. „nevhodného“ partnerství, závislostí, konfliktů, opakujících se problémů, ba i nemoci atd. Neustále mi do života přichází partneři (jakékoliv povahy), kteří mají jedno společného - buď nemají vyřešené vlastní bydlení (podotýkám, že věk je 45+ ..) a pokud mají, tak s neskutečným nepořádkem ve svém bytě. A když říkám neskutečným, tak opravdu myslím šílený, nepochopitelný, velmi hnusný a pro "normální" lidi nepředstavitelný. Je mi jasné, že toto je můj stín, ale nemůžu se dobrat jeho podstaty proč. V rodině, kde jsem vyrůstala, se k této otázce nic nevyskytovalo, vše stadardní, žádné výkyvy. Žádné stěhování, podnájmy, nedostavěné byty, hypotéky, nepořádek nebo lpění na domě, přehnaná čistota. Vztahy mezi členy rodiny takéž bezproblémové. A já nejsem žádný přehnaný pedant na čistotu,ale ani bordelář, prostě průměr, a bydlící ve svém bytě. Tak mi tedy někdo poraďte, kde se mi tento stín pořád bere.S jedním partnerem jsem to vydržela 2 roky, od dalšího jsem vycouvala hned po prvním shlédnutí prostoru, kde žije. U těch několik málo dalších bez vlastního bydlení jsem samozřejmě nebyla a netrvalo to tak dlouho, aby začali bydlet u mě. Co mi tedy stín zrcadlí? Jak se s tím vypořádat? Děkuji N.
player
» Nisla
hele , kdyby jich bylo 30 , tak už dejme tomu. Ale jinak to může být jen souhra náhod. Ono - svobodní pánové taky uklízí - ale jen když se jim chce , nežijí na buzerplace.
No a někomu se chce víc , někomu míň. Já třeba ve špíně snad neshniju , ale můj byt je prostě staromládenecká svatyně. Se považuju v rámci chlapů za takoven průměr.