Dobrý den, pořád nějak nemůžu pochopit svůj vlastní "stín". Chápu definici stínu - energie, která jednotlivci vlastně chybí, kterou postrádá jeho celistvost. Proto si stínovou podobu takové energie do života bezděčně (nevědomě) „přitahuje“, přivolává, nebo je ke stínové (temnější) podobě této energie „přitahován“. Může to mít podobu např. „nevhodného“ partnerství, závislostí, konfliktů, opakujících se problémů, ba i nemoci atd. Neustále mi do života přichází partneři (jakékoliv povahy), kteří mají jedno společného - buď nemají vyřešené vlastní bydlení (podotýkám, že věk je 45+ ..) a pokud mají, tak s neskutečným nepořádkem ve svém bytě. A když říkám neskutečným, tak opravdu myslím šílený, nepochopitelný, velmi hnusný a pro "normální" lidi nepředstavitelný. Je mi jasné, že toto je můj stín, ale nemůžu se dobrat jeho podstaty proč. V rodině, kde jsem vyrůstala, se k této otázce nic nevyskytovalo, vše stadardní, žádné výkyvy. Žádné stěhování, podnájmy, nedostavěné byty, hypotéky, nepořádek nebo lpění na domě, přehnaná čistota. Vztahy mezi členy rodiny takéž bezproblémové. A já nejsem žádný přehnaný pedant na čistotu,ale ani bordelář, prostě průměr, a bydlící ve svém bytě. Tak mi tedy někdo poraďte, kde se mi tento stín pořád bere.S jedním partnerem jsem to vydržela 2 roky, od dalšího jsem vycouvala hned po prvním shlédnutí prostoru, kde žije. U těch několik málo dalších bez vlastního bydlení jsem samozřejmě nebyla a netrvalo to tak dlouho, aby začali bydlet u mě. Co mi tedy stín zrcadlí? Jak se s tím vypořádat? Děkuji N.
thééé
Přidám jednoho malého puzzlíka. Máme v rodině jednoho takového týpka, nebo vlastně týpku. Mrkni tady na tento syndrom, a taky, proč to dotyčný dělá. https://cs.wikipedia.org/wiki/… Jakoby ten jedinec ani o vztahy nestál, ty věci můžou být (z jednoho pohledu) překážkou mezi ním a druhým. Emočně ten člověk od vztahu utíká, plus tam má každý ještě něco speciálního. Víc si to netroufám rozebírat :-)
Nisla
» thééé
Mrkla jsem a z většiny to souhlasí. Je to však na řešení pro ty dotyčné. Já je k případné léčbě donutit nemůžu a řešit to za ně také ne. Mě by jen zajímalo, jak se do budoucna před lidmi s tímto syndromem uchránit. A to jsem si díky tomu i vzpomněla, že před mnoha lety jsem měla navíc i takového souseda v paneláku. Ten už neměl snad ani uličky. Teď mám zase souseda (starší vdovec) a od toho by se mohla učit lecjaká ženská.