Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Fičák - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online Osobní horoskop (radix) Partnerský horoskop Tranzitní horoskop Psychologická astrologie Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2024
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu Partnerský horoskop Ascendent a Descendent Horoskopy na rok 2024
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2024
Čínský horoskop 2024
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Fičák
06.03.2017 - 12:34
dan162
Fičák
Mým problémem byl stres, tedy lépe řečeno viditelný příznak nějakého hlubšího problému a projevoval se nejvíc na srdci, které bylo rozrušené (až tachykardie) v nepatřičných chvílích, například uprostřed noci. Tělo odmítlo plnit příkazy vůle a s takovým kverulantem se nic moc provádět nedá. Energie slabá, motivace mizivá, vykolejení nevítané, emoce stojící, pozornost slabší...Zkoušel jsem protistresové postupy z knížek, asi rok, bojovat se stresem, ale to se nějak nevedlo. Zkušel jsem se vyhýbat všemu, co stres spouštělo, ale to není řešení problému, jen utišení budíku. Obvykle až když vyčerpáme všechny své možnosti, přijde řešení, ale tady mi víc pomohly diskuze na najdise zhruba od loňského listopadu, děkuji za ně.
Líp jsem si ujasnil, co jsem a co ne, co chci a co ne, co je špatné a co dobré, na čem v sobě mohu stavět a co je umělé. Pak jsem přišel na to, že bojovat se stresem se nedá, protože jsem na obou stranách, tedy musím vždy prohrát. Zkoušel jsem se naučit situaci přijmout, takže když přišel problém projevující se zvýšenou činností srdce, tak jsem říkal si v duchu "Všechno je v pořádku", jako nějakou mantru a ulevilo se mi. Pomohlo mi to přijmout tu situaci, kde i přes problémy vlastně vše v pořádku bylo, srdce zdravé. Takové to prostě je, ok, žij s tím. Přijetí stavu jaký je, je výborný první krok k emočnímu uzdravení, tak proč by to nezabralo tady ? Zabralo, získal jsem mírný odstup od stresu, trchu energie. Pak jsem začal v prosinci chodit na kranio a s koncem roku mi skončil tranzit Pluta na Měsíc. Třetí krok byl v lednu poznání, že stres je signál těla o přeplnění emočního skladu, kdy emoce nešly ven (jen dovnitř), chybný sebedestruktivní postoj vzniklý po minulých nespravených karambolech. Poměrně záhy jsem přidal poznání, že problém je v tom, že sebe tlačím (svými schopnostmi), což nese snadno sejítí ze správné cesty. Neboli vlastní aktivita, rozhodnutí k vlastní aktivitě bylo upřednostněné nad vlastním pocitem - to byl druhý kořen ve mne projevující se stresem. To byl už únor a stres ustupoval, začal jsem pořádně pracovat. V polovině února mi došlo, že nemám radost z práce, kterou dělám, i když jsem v ní úspěšný a žádaný. Svůj stávající vztah jsem chtěl reformovat od počátku - všechny chyby mých vztahů se udály v prvních 14 dnech vztahu. Poslední kapka byly diskuze se zajímavou paní, které mi pomohly za týden najít odvahu i chuť protrhnout poslední zbytky stability, a nyní v březnu probíhá rozchod s partnerkou, utlumování práce, hledání nového bydlení atd. a nějaký stres dávno nemá o co by se opřel, i když to je fičák. To, s čím nyní ladím, není aktivita, ale "nevybírám, procituju, naslouchám, neplánuju" . Není to z mé hlavy, ale je to naprosto dokonalá odpověď. Je to o důvěře, o přáních, o respektování sebe, ale ne o cílech. Odpovědi mi přicházejí zakrátko - například jsem se ptal, zda zcela vyřadit svou schopnost akce, aktivity a odpověď jsem dostal tak, že mi/nám byla zima a "náhodně" jsme našli horký popel, který jsem aktivitou rozfoukal do ohně, zatímco řešení hlavou/aktivitou bylo běžet, abych se zahřál. Takže nyní vyznávám ujasnit si co mám uvnitř sebe, přát si, vykročit, přijímat/ničemu se nebránit a nechat se vést - nic o cíli, čase nebo potřebě. Nic, absolutně nic není najednou pevné, vše se může hýbat a za chviličku nezbyde kámen na kameni. Jo, když je základ blbě postavený...
Líp jsem si ujasnil, co jsem a co ne, co chci a co ne, co je špatné a co dobré, na čem v sobě mohu stavět a co je umělé. Pak jsem přišel na to, že bojovat se stresem se nedá, protože jsem na obou stranách, tedy musím vždy prohrát. Zkoušel jsem se naučit situaci přijmout, takže když přišel problém projevující se zvýšenou činností srdce, tak jsem říkal si v duchu "Všechno je v pořádku", jako nějakou mantru a ulevilo se mi. Pomohlo mi to přijmout tu situaci, kde i přes problémy vlastně vše v pořádku bylo, srdce zdravé. Takové to prostě je, ok, žij s tím. Přijetí stavu jaký je, je výborný první krok k emočnímu uzdravení, tak proč by to nezabralo tady ? Zabralo, získal jsem mírný odstup od stresu, trchu energie. Pak jsem začal v prosinci chodit na kranio a s koncem roku mi skončil tranzit Pluta na Měsíc. Třetí krok byl v lednu poznání, že stres je signál těla o přeplnění emočního skladu, kdy emoce nešly ven (jen dovnitř), chybný sebedestruktivní postoj vzniklý po minulých nespravených karambolech. Poměrně záhy jsem přidal poznání, že problém je v tom, že sebe tlačím (svými schopnostmi), což nese snadno sejítí ze správné cesty. Neboli vlastní aktivita, rozhodnutí k vlastní aktivitě bylo upřednostněné nad vlastním pocitem - to byl druhý kořen ve mne projevující se stresem. To byl už únor a stres ustupoval, začal jsem pořádně pracovat. V polovině února mi došlo, že nemám radost z práce, kterou dělám, i když jsem v ní úspěšný a žádaný. Svůj stávající vztah jsem chtěl reformovat od počátku - všechny chyby mých vztahů se udály v prvních 14 dnech vztahu. Poslední kapka byly diskuze se zajímavou paní, které mi pomohly za týden najít odvahu i chuť protrhnout poslední zbytky stability, a nyní v březnu probíhá rozchod s partnerkou, utlumování práce, hledání nového bydlení atd. a nějaký stres dávno nemá o co by se opřel, i když to je fičák. To, s čím nyní ladím, není aktivita, ale "nevybírám, procituju, naslouchám, neplánuju" . Není to z mé hlavy, ale je to naprosto dokonalá odpověď. Je to o důvěře, o přáních, o respektování sebe, ale ne o cílech. Odpovědi mi přicházejí zakrátko - například jsem se ptal, zda zcela vyřadit svou schopnost akce, aktivity a odpověď jsem dostal tak, že mi/nám byla zima a "náhodně" jsme našli horký popel, který jsem aktivitou rozfoukal do ohně, zatímco řešení hlavou/aktivitou bylo běžet, abych se zahřál. Takže nyní vyznávám ujasnit si co mám uvnitř sebe, přát si, vykročit, přijímat/ničemu se nebránit a nechat se vést - nic o cíli, čase nebo potřebě. Nic, absolutně nic není najednou pevné, vše se může hýbat a za chviličku nezbyde kámen na kameni. Jo, když je základ blbě postavený...
06.03.2017 - 14:22
| Filtr
Buddha/2
» dan162
Ahoj Dane. Chvilku už přemýšlím co mi v tom co píšeš trošku tahá za má opičí ušiska. Nevím jak to zformulovat, tak budu doufat, že to nějak rozkoduješ . Je to fajn, jen můj dojem je, že se do toho "všehopřijetí" trošku zdráháš zakomponovat i to, že občas je vhodné a snad i nutné zapojit hlavu.
Tak, aby plnila svůj účel - najít způsob realizace přání. Ne aby si přání vymýšlela a šla tak proti pocitům (to je důvod stessu).
Tak hodně štěstí
Tak, aby plnila svůj účel - najít způsob realizace přání. Ne aby si přání vymýšlela a šla tak proti pocitům (to je důvod stessu).
Tak hodně štěstí
06.03.2017 - 14:31
| Filtr
dan162
» Buddha/2
Jako obvykle jsi uhodil na hlavičku. Jednak ano, zdráhám, hlava mi zatemňovala důvěru v pocit a intuici a s tím, jak rozumu beru nadbytečné hračky, tak už je hlava docela civilizovaná. Furt těžkopádná, trvá jí věčnost než něco vymyslí, zatímco v pocitu je odpověď dávno po ruce. Realizaci přání zatím nevnímám jako problém, když jdu správným směrem, tak přání se realizovala sama třeba do hodiny, bylo nutno jen vykročit a mít v sobě uklizeno (třeba nemít záměr v přání, ale jen potřebu), a ano, nešlo o racionální přání, nebo nedejbože hmotné přání. S tím důvodem stresu to je moc pěkně řečené
Taky hodně štěstí, časem si sem rád zajdu si tě zase počíst !
Taky hodně štěstí, časem si sem rád zajdu si tě zase počíst !
© 2007-2024 Najdise.cz