Jenže mi nejde do hlavy proč? Nesnáším, když někdo něco vypustí z huby a nestojí si za tím. Tak proč to sakra říká?! Proč ze sebe ty nesmysly vypouští?! Nechápu. Proč se s někým na něčem domlouvají ti lidé, když to nemyslí vážně a nikdy nic nedodrží?! Dokáže mi to někdo vysvětlit? Proč to dělají... říkají?
Háňa*
Já spíš nechápu, proč se člověk snaží opakovaně na něčem domluvit s někým, o kom už ví, že na jeho slova není spolehnutí.
Jinak, proč si někteří dělají z huby sráč, to může mít víc důvodů. Buď cítí nátlak a chtějí mít pro tu chvíli klid, tak to, co se po nich chce, odkývají. Nebo třeba to opravdu v tu chvíli myslí vážně, ale za hodinu už zase myslí vážně úplně něco jiného - jsou takové povahy. A pak jsou také ti, které to prostě baví, "dělat" z lidí idioty - potvrzují si tím svoji převahu - kterou skutečně mají, pokud někomu na jejich stanovisku nebo nějaké jejich činnosti, záleží nebo je dokonce na ni odkázaný. Nebo takoví, co serióznost vnímají jako zkostnatělost a mají z ní takový strach, že pro jistotu mění své nálady a stanoviska co nejčastěji, aby náhodou nezkameněli, kdyby u nějakého zůstatali moc dlouho stát.
To jsou ovšem neduhy druhých. Ty se ptej spíš, proč se opakovaně spoléháš na sliby někoho, o kom víš, že je neplní.
movvin
» Háňa*
Já se opakovaně nespoléhám na sliby jiných... jen jsem narazila na toto téma a zajímaly mě vaše názory a zkušenosti. Jo jednou se spálím a podruhé už s ostrahou a potřetí do toho už nejdu... mávnu rukou, že je to kecal/ka Ta převaha a zkostnatělost je docela zajímavý pohled na věc
Háňa*
» movvin
Taky to tak mám - když nemám s někým dobrou zkušenost, nezlobím se na něj, klidně s ním jdu "na pivo", ale už si s ním prostě nic nedomlouvám.