o tohle mám chuť se, po delší době, podělit... *** "Život ti není ničím zavázán, ničím povinen. Pokud to pochopíš, budeš mu vděčen za vše. Čím sis zasloužil všechna ta léta čerstvého vzduchu bohatého na kyslík? Čím sis zasloužil své srdce, které bije, i když spíš? Cos udělal, aby sis cokoli zasloužil? Kdo vůbec jsi? Když se nad všemi těmi věcmi hluboce zamyslíš, přestaneš se trápit a začneš si života vážit ve všech jeho projevech."
Mooji
Dovolil bych si k němu dodat poněkud drzou otázku,spíše postřeh či připomínku. Život mi věru není ničím zavázán, promlouvá tento pán moudře. Tážu se ovšem já, zda jsem mu zavázán i když jsem se o něj neprosil. Mám si vážit i těch bolestí a ran co přišli s ním a díky nimž jsem třeba nikdy neměl rád sebe a své bližní ? Těším se na reakce a všem jež odpoví děkuji Váš Kocour_Mivik
MG34
Víceméně souhlasím s tím, že tvůj dotaz (resp. jasná odpověď, která se na něj nabízí - že rozhodně nikomu nic za svůj život nedlužíš) je legitimní a mám k tomu i nějaké podrobnosti.
Ale tady napíšu naopak argument proti tomu - jako ďáblův advokát (tohle přirovnání se mi zde moc líbí, protože staví role do opačných pólů než se to mezi řádky snaží naznačit): co když je to tak, že se sice narodíš, ale nemusíš ten dar-nedar života přijmout? A ty ho ale přijmeš - svým prvním nádechem. A kdyžs ho přijal, tak přijímáš i nějaké vstupní podmínky. Které pak vzápětí až zesílíš, můžeš roztrhat, protožes je "podepsal" za nevýhodných podmínek - v tísni.