Lojzek a houby - Diskuze a zkušenosti

Jedním z Lojzkových koníčků bylo houbaření. Nebylo to proto, že by znal dobře houby. Vlastně je vůbec neznal. On byl „houbař lidí“.Každého člověka viděl jako les na podzim. Smávali jsme se mu: „V každém člověku vidíš kus dřeva, viď?“ Nevadilo mu to. Spokojeně se usmíval a věděl své. My taky. A měli jsme ho rádi.Mnohokrát nám tu svojí teorii vyprávěl. Když přijdeš do lesa na podzim, víš dobře, že jsou tam houby. Ale nejsou vždycky hned vidět. A nebo jsou vidět různé jedovaté a nejedlé. Tím se nenech nikdy zmást. Kde rostou nejedlé a jedovaté, rostou určitě i jedlé a výborné. Nesmíš přestat hledat dokud je nenajdeš. Myslel tím vlastnosti lidí a dobře věděl, že ty dobré u každého jsou. Těch špatných si nevšímal.Proč bych sbíral ty jedovaté? Ano, i ty jsou v každém lese. Ale proto je ještě nemusím sbírat. Dokonce je nemusím ani rozkopávat. Správný houbař hledá jedlé houby a jedovaté mu nevadí. Ty prostě mlčky přejde.Smáli jsme se mu, ale zároveň jsme ho obdivovali. On našel vždycky. Potkával různé lidi. Lidi, které jsme my všichni odepsali. Lidi skutečně zlé a jedovaté. Lidi naprosto nepoživatelné. On se usmíval a hledal. Prolézal větvemi a houštím, hledal v mechu a jehličí. A vždycky s radostí našel. A radostně chválil a byl šťastný. A u lidí, kteří se nám zdáli veskrz zlí, se najednou objevilo kousek dobra. Co na tom, že uprostřed jedovatých hub. Tahle byla jedlá. A oni sami byli překvapeni. A začali ho vidět taky a začínali se usmívat. A hledat dál.Smáli jsme se mu, že je houbař a na skutečné houby nechodí. Zkusil to. Museli mu vypumpovat žaludek. Myslel si chudák, že u skutečných hub je to tak jednoduché, jako u lidí. Byli jsme za ním všichni v nemocnici a slíbili jsme mu, že ho naučíme znát houby.A já jsem si v duchu předsevzal, že zas pro změnu zkusím ty jeho „houby“. Asi to dá fušku. Možná skončím taky párkrát v nemocnici s vypumpovaným žaludkem. Ale budu hledat. A nikdy nepřestanu, dokud nenajdu. Proč vůbec většina z nás, počínaje novinami a televizí a konče každým z nás osobně, sbíráme především ty jedovaté houby, proč jim věnujeme takovou pozornost, když nás mohou jedině otrávit. Rostou-li jedovaté, rostou určitě i jedlé - jak říká Lojzek. Možná to dá hledání, ale ta „smaženice“ určitě stojí za to.