Uprostřed nekonečné samotyJsme stáli my dva, já a tyMlčky, tiše, s pokorouMíjely vteřiny, jdoucí jedna za druhouZtraceni, opuštěni a bosíŠli jsme cestou nekonečnouPokropenou perlami rosyPřebíhajíc s jedné strany na druhouUždibovali jsme kousky štěstíKteré byly za tou temnotou