Hluboká noc, pouliční lampy blikají mezi chvějícím se listím na stromech rostoucích kolem řeky. Voda v řece se pomalu převaluje, má hustotu i vzhled tekoucího chladného kovu. Neslyšet ničeho, jen křídel netopýřích, míhajících se v těsné blízkosti Mariiny kápě.Cítí soulad, řeka odnáší všechny myšlenky a emoce prožitých let. Nebrání se, nechává odplynout všechen strach, zášť, lítost i sebelítost. Odevzdává řece svůj smutek, loučí se Marie trpící. Hledí z mostu po proudu řeky a vnímá smrt osoby, kterou se dříve cítila být. Vnímá řeku, která přijala její dar, cítí nekonečný klid, její ruce se stávají křídly, které jsou součástí všeho co kdy vzniklo, vznikne i nevzniklo.Svítá, pouliční lampy zhasly, listí se třpytí ranní rosou prosvícenou vycházejícím sluncem. Ptáci vítají nový den písní. Voda v řece tančí světelný valčík, víří, září. Včela bzučí v těsné blízkosti Mariiných právě odhalených zlatavých vlasů.Cítí život, řeka přináší novou naději, radost, světlo, klid. Přináší porozumění. Je nesmírně vděčná za vše dobré i zlé co zažila. Je vděčná sama sobě za své chyby, je vděčná všem co jí kdy pomohli i těm, kteří nepomohli, zranili. Je vděčná za vše, co ji dovedlo až sem na tento most, k řece Osudu. Odpouští a odhazuje obrovský tmavý balvan, jehož spojení s vodou způsobí barevný gejzír podobný ohňostroji.Nyní stojí čelem k přitékající vodě života, zářící. Je prostoupena světlem, láskou, pochopením. Všechno v jejím životě stalo se požehnáním, nic se nedělo náhodou a každé rozhodnutí ji dovedlo k tomuto očistci. Odchází z mostu, třpytivá žena, která přijala lásku. Mísí se mezi obyvatele města, vyhýbá se automobilům, čeká na tramvaj, jede do práce.
Nuna
Seš mistr popisu okamžiku. To já neumím.Jednou jsem tohle navrhla svému drahému - že napíšeme knihu tímhle stylem - Jedno téma a každý na to vymyslíme vlastní příběh. Ani nevím,proč jsme se k tomu nedostali. S Tebou by tohle taky šlo. Ještě mám jeden nápad. Vezmeme příběh a každá bychom napsaly svoji verzi. Ale každá jinou postavu. Třeba něco úplně obyčejného, střet učitele a žáka v jednom dění, přitom Ty budeš žák a já učitel,nebo obráceně. Na všechno,co se děje kolem nás existuje přeci tolik různých pohledů tolika různých lidí......