Černé myšlenky - Diskuze a zkušenosti

Když se ráno probudím vydím jen strach a spoušť okolo sebe. V hlavě se mi víří spoustu myšlenek. Nejsou nikterak příjemné. Vnitřně se užírám nikdo to nevidí , a taky o tom nikdo neví. Jediný komu se mohu svěřit je má dobrá přítelkyně, ale vůbec se mi nechce do toho světa kde se jen všichni smějí a dělají, že se nic neděje . A ještě ke všemu to slunce musí tak otravně hřát. Nikdo nemá pro mě pochopení prožívám nejhorší období svého života a jenom co slyším je" Všechno bude dobrý" nebo "Najde se někdo lepší". A co city?.Ptám se. Ty nehrají roli. Jak mám ze srdce dostat žal nad smrtí milované osoby. Vím , že nikoho takového už nenajdu. S nikým jsem si tak nerozuměla a nemilovala jej tak jako Maria. Nedá se nic dělat, už musím vstát. Je nejvyší čas. Ale nejraději bych se zahrabala pod peřinu a nic nedělala jen byla sama se sebou a se svým smutkem. Dnes mám jít za psycholožkou, sama nevím co ji budu povídat. To,že mám výčitky, a vysvětlovat proč je to moje vina. A taky má nejistota co se týče svatby. Jediné co od ní uslyším je toto " Není to Vaše vina nic si nevičítejte, a jak se vlastně dnes cítíte" Hm jak se může cítit člověk , který před pár dny vyděl svého přítele v rakvi. To jí můžu říct rovnou. V tu chvíly vás zamrazí v zádech a říkáte si , že život vážně nemá smysl. A začnete docela dost usilovně přemýšlet o sebevraždě. Říkáte si "Bude mi líp a alespoň budeme spolu" tam někde nahoře. Rozhlídnu se po bytě nikdo tam není jen já a holé zdi. Při bližším zkoumání zjistím , ře na stole leží papír. Najednou mě napadne na co čekat napíšu dobis na rozloučenou, bude to tak pro všechny lepší. Stejně na tomto světě už nechci být, a s kamarádkou se rozloučím , konec konců byl to jediný člověk , který mě chápal a snažil se něco udělat něco pro to , aby mi bylo líp. Vezmu tužku a začnu psát. Milá mami a babi, věřte mi , že jsem Vás měla opravdu ráda. Vážím si všeho co jste pro mě udělali. Jste obě hodné a obětavé. Dali jste mi lásku a péči. Nahradily jste mi otce. Mami Tobě přeju aby jsi byla v manželství štastná. Ať Ti to tentokrát vyjde. A Ty babi ber prášky ať jsi zdravá. Nezoufejte, a buďte štastní. Neplačte nade mnou. Vím že Vám způsobím bolest ale už opravdu nemohu dál. Na tomto světě už pro mě není místo. ZlatkaNechala jsem tento dopis na strole a odešla jsem za kamarákdou. Cestou si vybavuji vzpomínky na mé štěstí. Jak vše bylo krásné.Ano bylo .Získala jsem kousek štěstí ale krutým způsobem jsem o něj přišla. Už jsem o kamarádky , cestou jsem minula most kde jsem se rozhodla vykonat celou věc. Zvoním nikdo neotvírá, čekám zvoním opět, nejsou doma. Náhle mi dojde, že měli jet nakupovat. Nedá se nic dělat. Vracím se k mostu, je to kousek rozhlížím se kolem, abych si vše zapamatovala. je mi jasné , že je to naposled.Přijdu k mostu koukám chvíly na řeku, jak se leskne. Nikdo nejde okolo. Pomalu se připravuji na přelezení a skočení. Když v tom na mě někdo volá. Je to tak slyším své jméno. Otočím se , nemohu uvěřit tomu co vidím , je to má kamarádka. Vyděla mě tam stát. Ihned za mnou běžela. A křičela ať to nedělám. Naposledy se za ní ohlídnu a řeknu jí , že jí mám ráda a že si ji opravdu vážím. Ať je štastna . Jenom dodám " Takhle jsem to nechtěla. Přelézém snaží se mě chytnout za ruku ale je pozdě . Padám dolů. Mám pocit jako bych se vznášela. Je konec