Tak jako jazyk stále naráží na vylomený zub. Tak se vracím k svýmu nádraží abych šel zas dál. Přede mnou stíny se plouží a nad krajinou krouží podivnej pták, pták nebo mrak.
Tak do toho šlápni ať vidíš kousek světa. Vzít do dlaně dálku zase jednou zkus. Telegrafní dráty hrajou ti už léta to nekonečně dlouhý monotónní blues.
Je ráno, je ráno. Nohama stíráš rosu na kolejích.
Pajda dobře hlídá pocestný co se nocí toulaj. Co si radši počkaj až se stmí a pak šlapou dál. Po kolejích ,táhnou bosí a na špagátku nosí celej svůj dům - deku a rum.
Tak do toho šlápni ať vidíš kousek světa. Vzít do dlaní dálku zase jednou zkus. Telegrafní dráty hrajou ti už léta to nekonečně dlouhý monotónní blues.
Je ráno, je ráno. Nohama stíráš rosu na kolejích. Nohama stíráš rosu na kolejích.