Černá Luna astrologicky - Diskuze a zkušenosti

Historie

Poprvé byl použit termín Černá Luna v praxi ve Francii Donem Neromanem (Pierre Rougié, 1884-1953) někdy ve třicátých letech minulého století.

Astronomie

Nejpoužívanější verze Černé Luny - STŘEDNÍ APOGEUM, je počítané z lunární orbity používané astronomy ke konstrukci lunárních efemerid. Počítáno je zprůměrovaně ze všech možných amplitud, odchylek, výchylek apod. Pohybuje se tudíž velmi pravidelně v dokonale kruhové dráze o poloměru 405863 km okolo barycentra Země/Měsíc. Zvěrokruh oběhne za 3233 dní (necelých 9 let) a má konstantní rychlost.
Protože je toto apogeum zprůměrované a upravené, někteří astrologové hledali jiné verze Černé Luny, které by lépe odpovídaly okamžitému stavu Lunární elipsy. Takto byla objevena na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století Pravá Černá Luna (nebo také oskulační, nazvěme ji PRAVÉ APOGEUM). Na rozdíl od Středního Apogea má podstatně méně pravidelnou dráhu a může být i retrográdní. Jeho dráha tvoří přibližnou sinusoidu s amplitudou cca 40° za měsíc.
Při počítání s paralaxou (neboli topocentricky, z povrchu země, nikoli jejího středu), se pak může objevit další verze Černé Luny - nikoliv Apogeum, ale PRAVÉ DRUHÉ (PRÁZDNÉ) LUNÁRNÍ OHNISKO (při geocentrickém výpočtu Apogeum i Ohnisko splývají do jednoho bodu), které má ze všech Černých Lun nejvyšší okamžitou rychlost, za den urazí třeba i 10°.
Obě tyto pravé verze ale pracují s dokonalou geometickou kepleriánskou elipsou. Protože ale v přírodě i ve vesmíru je máloco skutečně dokonalé a skutečně postižitelné nebo popsatelné, někteří astrologové rezignovali na geometrickou definici a zaměřili se jen na body Apogea a Perigea. Luna je v Apogeu a Perigeu zhruba třináctkrát za rok. Tyto body (zvlášť Apogea a zvlášť Perigea) se spojí a vyinterpolují, čímž vznikne další verze Černé Luny - INTERPOLOVANÉ APOGEUM. (A přirozeně i INTERPOLOVANÉ PERIGEUM). Zatímco ve všech ostatních případech je Perigeum v opozici s Apogeem, u interpolované verze může nastat jev, kdy Apogeum může být třeba i 150° od Perigea. Také tyto verze mohou být retrográdní.
Problém klasicky počítané Černé Luny - středního apogea, je především ten, že není totožná se skutečným apogeem. Měl by platit axiom, že Luna v Apogeu by měla být v přesné konjunkci s Černou Lunou. Není tomu tak, rozdíl bývá několik stupňů.
V případech alternativních verzí Černých Lun už nám pravidlo sedí. Zde je jen rozdíl v tom, jak vypočítat postavení Černé Luny i tehdy, není-li Luna v konjunkci. Jsou dva způsoby: první vychází z výpočtů okamžitých elementů dráhy Luny, nicméně je teoretický, idealizovaný, vychází z ideální elipsy jakožto Lunární orbity. Druhý způsob říká, že v reálném světě nikdy není nic ideální. Skutečná Černá Luna je vždy jen když je Luna v Apogeu a všechno ostatní jsou jen aproximace. Proto je nejjednodušší způsob ten, že se body, kdy je Luna v Apogeu, pospojují a vyinterpolují se do nějaké křivky.
Rozdíl mezi střední ČL a interpolovanou ČL bývá do 5°, interpolovaná ČL ale může být i retrográdní. Rozdíl střední a pravé ČL může ale dělat klidně i 40°. Pravá ČL vytváří zvláštní křivku, která vypadá jako propracovaná sinusoida. Zvláštností bývá (například při tranzitech) to, že jedním místem může pravá ČL projít mnohokrát za sebou, klidně desetkrát, dvacetkrát. Ovšem na rozdíl od pomalejšího působení střední ČL, která má v tranzitech jednostupňový orbis kolem deseti dnů, okamžitá rychlost pravé ČL je značná, za jeden den nemá problém urazit třeba čtyři stupně, tudíž jednostupňový tranzitní orbis trvá maximálně půl dne.

Můžeme si všimnout, že i samotná definice Černé Luny má dvě verze. První říká, že Černá Luna je Lunární Apogeum, druhá, že Černá Luna je druhé ohnisko lunární dráhy (s tím, že v tom prvním je Země). Pokud počítáme polohy těles normálně, tj. geocentricky, symbolicky "z pohledu ze středu Země", pak jsou obě tyto verze totožné a tudíž nemusíme řešit, která je která. Ovšem pokud počítáme s paralaxou neboli topocentricky, "z povrchu Země", pak se tyto verze liší.
První věc, které si můžeme všimnout, a to tím víc, čím je těleso či bod blíže Zemi, je to, že kromě svého vlastního pohybu dochází k oscilaci, která je způsobena právě otáčením Země okolo osy a tudíž i bodu na povrchu Země okolo jejího středu. Luna s paralaxou se vychyluje za 24 hodin o půl stupně, sem a tam, Lunární uzly taktéž, stejně tak apogeum. Všechny tyto body jsou vzdáleny nějakých 400000km od Země. Docela jiné je to ale v případě Černé Luny jako ohniska, to je totiž od Země vzdáleno jen cca 30000 km, což je více, než desetkrát blíže. Zde je ona oscilace...15° za 24 hodin! A to nepočítáme s vlastním pohybem Černé Luny.
(viz.obrázek)

A co na to astrologie?

Vysvětlili jsme si všechny možné varianty Černé Luny, ale to nejdůležitější je teprve před námi. Jaké je astrologické využití - je-li nějaké - Černé Luny? Je nějaká verze Černé Luny "pravdivější", než druhá? Může být i to, že každá verze Černé Luny popisuje určitý originální aspekt, je kamínkem do mozaiky, ale to podstatné uvidíme, když se budeme dívat na celek? Otázky, samé otázky....
Před tím, než se pustím do úvah, bych tu chtěl jen vyvrátit pár rozšířených klišé:
- Černá Luna není popelnice, kam odhazujeme veškeré negativní, zavržené a špatné vlastnosti. Může nám tak samozřejmě posloužit, ale to jí poněkud degraduje.
- Černá Luna není "Pluto 2". Přestože byla objevena v podobné době, její princip je jiný.
- Černá Luna není (jenom) o emancipaci, feminismu, ženské síle, a nemá copyright na ženství. Černá Luna funguje velmi silně i v mužských horoskopech.
A teď jinak. Černá Luna jako Apogeum je symbolicky bod, ve kterém je Luna nejpomalejší a zároveň nejvzdálenější od Země. Černá Luna je tudíž naladěna mnohem více bytostně na lunární vibrace. Bod, kdy se tyto vibrace zdánlivě "zastaví", zmrazí, zablokují, může to mít co do činění s nevědomými a podvědomými emocionálními i rodinnými a rodovými bloky a traumaty. Ale stejně tak s různými prozřeními, osvíceními. Maximální vzdálenost od Země zase může symbolizovat odpoutání se od hmoty, únikové tendence, naladění se na kosmické vibrace, jednota s Teoversem, kdy zde zároveň není tolik svazující ono hmotné omezení. Černá Luna jako ohnisko se bude chovat víc jako zrcadlo, jako bod, "skrz který se vstupuje do jiných světů", jako něco, co je samo o sobě a nepodléhá žádné dualitě.
Při jednom konstelačním večeru se nám ukázalo mnoho zajímavých a netušených věcí. S některými postřehy se rád podělím:

Černá Luna konstelačně

Střední Černá Luna - je něco jako hlavní velvyslanec říše Černé Luny. Dobře nám, lidem rozumí, my lidé, jí taky dobře rozumíme, byť jí umíme chápat převážně jen skrze filtry, temna, hnusu, odvrácených a potlačených záležitostí. Ještě nejsme na takové výši, abychom uměli (vědomě) vnímat i její pozitivní aspekt. Je zajímavé, že není s říší Černé Luny bytostně spojena (není tam "nit spojení"), nesouvisí s lunární energií a tudíž je celkem logické, že se jí začalo říkat spíš Lilith.

Interpolovaná Černá Luna - je něco jako nadřízený hlavního velvyslance. Platí všechno, co bylo napsáno o hlavním velvyslanci, s tím rozdílem, že zde je ona energie podstatně zaostřenější, vědomější a už zde není místo pro své vlastní projekce. Zde už je vazba na lunární energii i na archetyp Černé Luny nepominutelná. Lidé s touto verzí ale ve svých životech do styku zpravidla moc nepřichází, a pokud ano, tak jen v krátkých okamžicích a nevědomě, už to je pro ně vyšší dívčí. Ukazuje se, že této úrovně dosahují spíš zlomky lidské populace, ale až nastane určitý vývoj lidské bytosti, tak bude tento aspekt mnohem víc přístupný, pochopitelný a uchopitelný všemi. "Co" je to za energii, se nedá popsat, respektive tato energie jde mimo naše zatím známé způsoby vnímání a popisování. Není ani racionální, ani iracionální, není ani mužská, ani ženská, veškeré duální rozdělení je marné.

Pravá Černá Luna (apogeum) - je doslova "okno do vesmíru". Na druhé straně je něco, co je naprosto cizí, nepochopitelné, nevyslovitelné, pro co schází veškeré označení...a co je zároveň náš domov, to, odkud pocházíme. Na tuto energii bylo v historii napojeno jen nepatrné množství lidí a mnozí z nich se navíc ničím "zvláštním" neprojevili. Přesto by se dalo říci, že tento bod by nám mohl ukazovat něco, co by se dalo nazvat "náš kosmický úkol nebo úděl"...ať už to znamená cokoliv.

Pravá Černá Luna (ohnisko) - není okno, ale zrcadlo, zrcadlo, které určité věci odráží a jiné propouští. Je to zároveň brána a ukazuje se, že energie na druhém konci je chtonická, zemská, ale nějakým paradoxem se ukazuje, že "cesta dolů až ke kořenům", do samého středu Země, sebe, a ještě dál, je zároveň cesta do Vesmíru, "ven", ke hvězdám. Říká nám, že "jediná cesta ven je dovnitř".

Z toho, co jsem doposud o Černé Luně zjistil, se mi jeví jako "nic, co si obléklo šaty něčeho"...pokud se to tak dá popsat. Ukazuje nám naše slepé skvrny v horoskopu, ale je v tom fígl, neprojevuje se to jako bod, ale jako jakési neurčité zamlžené pásmo. Pokud je bod ve zvěrokruhu, kterým definujeme polohu nějakého tělesa či bodu symbolicky "částicí" (dle kvantové fyziky), pak Černá Luna je "vlněním". I to, že existuje několik verzí, které se zdají být směrodatné a které nám v podstatě onen "pás Černé Luny" nějak vytyčují, je určitým způsobem výmluvné. Chápu ale, že to může být docela dost nuda, ono je přeci jen zábavnější se dočítat, že Černá Luna je "emancipace", "girl power", "odmítnutí pravidel patriarchátu (ale i matriarchátu)", "skandály" "sex", "temno/vytěsněno/tabu/oběť/vina/cokoliv". Pokud chcete, můžete vidět Černou Lunu jak chcete.