Ne čekané nebo na střídačce - Diskuze a zkušenosti

Kus života za sebou a co z toho?
Vzpomínky na věci a zážitky.
Kus života za sebou a co dál?
Změna a neznámo. Jak to vidět? Bát se nebo se těšit?
Připadám si jak myslivec na čekané nebo sportovec na střídačce.
Jak se dělá nebo jak vypadá taková tlustá čára?
____________________________________________________
Jako konec, jako start?
Když provádím rekapitulaci svého já a času za mnou,
tak vidím člověka co se snažil žít tak, jak to partner a ostatní chtěli.
Vidím nicku v koutě strachujíc se odvázat a žít tak jak chce sama.
Je to jako mít uvnitř sebe své já zavřené ve skleněném boxu a ono tam běhá,
buší a křičí: "...Proč jsi mě vytěsnila?....."
Proč? Protože jsem měla strach. Strach z toho, že nebudu dost dobrá,
dost chtěná, dost hezká. Tak jsem zavřela své já do té krabičky a nechala sebou manipulovat.
Nechala jsem se okrádat, Nechala jsem po sobě dupat, šlapat.
Nechala jsem se bít a podvádět.
Kdy přichází ta tlustá čára?
Řeknu teď a je to?
_______________________________________
TEĎ
stala se nějaká změna? Ano, ale ona ta změna probíhala po malých střípkách už nějakou dobu a co je teda nového?
Já! Moje já rozbilo ten skleněný box a začalo mi do těch stereotypů kecat. Najedou se dějí různé věci, kde jsem vzala to sebevědomí, když dřív jsem klopila hlavu? Já nevím to samo.
To dělá to moje já co mi říká, když se podívám do zrcadla:
Usměj se a nemrač. I po noci musí přijít ráno a za tvůj úsměv Ti kdysi agentury platily.
Je to jako když si člověk sundává závoj s očí a najednou vidí sebe jako krásného člověka jak uvnitř, tak i venku.
hmm co jsem ta léta blbla? Milovala jsem, ale ne sebe. Milovala jsem BLBA.
Ta se odraz a žij! Zní mi v hlavě. Ty miliony překonáš hravě.
A JÁ ŽIJU.
Sbohem starý živote, já žiju.