Píšu ti Růženo..blaženost, hara a sri Chinmoy - Diskuze a zkušenosti

Píšu Ti, Růženo,
že blaženost je v jistém ohledu trošku dementní stav.
Tedy aspoň z pohledu lidské mysli.
Byl jsem teď poslední dobou docela ztuhlý a navíc ty moje klouby po lezení, to je kapitola sama o sobě.
Nedávno jsem měl zas nějaký vjem. Nejseš tvoje tělo.
A tak mě napadlo, že když medituju, tak ze srandy prostě v mý mysli pověsím svoje tělo někam do prostoru, do pevnýho bodu a nechám ho tam.
A tak jsem udělal.
A začalo chechtání. a začaly pocity blaženosti.
A hned jsem si vzpomněl na toho pána z plakátku s připitomnělým úsměvem, co si říká sri chinmoy. A přesně tak jsem si připadal. jako po lobotomii mozku.

zajímavý je, že ten stav nějak roste z podbřišku. Japonci mu prý říkaj hara.

to ti říkám, Růženo, blaženost je docela pitomý stav.
žádná jemná delikátní věc. spíš lobotomie, roste v tobě vnitřní klid, nevíš proč, nevíš nač, jen tam prostě je a ty se vznášíš a rosteš s ním.

Nebojím se, že by tenhle stav nějak dramaticky převýšil to, co žiju v běžném životě, mimo meditaci. spíš je to alternativa, takovej dvacetiminutovej punk.
ale myslím, že ten punk postupně prostoupí ty struktury osobnosti, v kterých normálně v realitě funguju.

takže jsem rád za tu zkušenost. za ten jinej pól téhož. Za tu alternativu.
Za to že, čistá blaženost je tak trošku demence, ale jako správná alternativa musí mít sílu. protože jen tak může měnit ale i odhalovat hodnotu a smysl toho brutálně silnýho hlavního proudu. (na jehož sofistikovanost, delikátnost ale taky utrpení často nadávám).

je to paradox jednoty?
Možná to tak bude Růžo.
tak tě bůh, letím mám dnes zase fofr, už mě to válí..