Lahodny poeta
Nikdo není povinen Nikdy a nikde.. Kdy si to povíme? Až někdo přijde? Nikdy a nikde.. Nikdo nic… Až někdo přijde.. Bude víc.. Dívám se z blízka.. Vážně nic… Oblačnost nízká.. Vlažně i hic.. Jen kniha úpisů.. Upíří krve.. Snad jenom hlůpí su.. Čistý jak prve.. Pluji si životem.. Nechávám plavat.. Sám k sobě přítokem.. Rychlej než láva.. Vděčný každé kapce.. Za její vláhu.. Děkuji sladce.. Že na mém prahu.. Bez jediné přetvářky.. Která mě napadá.. Nejdu přes překážky.. Která se nakládá.. Pro začátek proměny.. Snad přestanu psát.. Pro všechny, pro změny.. Pro sebe snad.. Už i v nic nedoufám.. Nečekám nic.. Teď si fakt troufám.. Jakoby bez hranic… Jen pro hru s životem.. Pro jediné vítězství.. Že i on - ví o tem.. Když hraje si s pěstí.. Rád nechci a nemusím.. Pokud to jde.. Pokud to nezkusím.. Pokud to projde.. Ach lidé dobří.. Pouštím svá lana.. Počítám do tří.. a pán Bůh s váma…
Lahodny poeta
» dan162
Vlastním vždy jen ty… Které přijdou na návštěvu.. Tak nějak to bylo… Byli to mí pacienti. V poetickém střevu.. Tak nějak to bylo…