Se tu kde kdo "vytahuje" se svými sny a já mám takové obyčejné. Jen tu a tam něco, co by stálo za povšimnutí. A tak jsem si řekl, že třeba k tomu jednomu nejzásadnějšímu (celkem pravidelně se objevuje v drobných obměnách) mi možná něco povíte:
Běžím. Většinou z mírného kopce. Nikdo mě nehoní, ani nikam nechvátám, prostě běžím buď z čiré radosti, nebo abych byl někde dříve. A jak běžím, natahuji krok víc a víc. Najednou si uvědomím, že ty kroky jsou tak dlouhé, že mě něco musí nadnášet, protože jeden takový krok (poskok) má třeba už 10 metrů. Tak se ještě jednou odrazím a pokrčím nohy v kolenou a skutečně kopíruji zemi. Už se nepotřebuji odrážet, stačí se jen soustředit na let. Vždy v tom snu jsem ve vzpřímené poloze, nohy k zemi. A ovlivňuji svůj let silou vůle, ale je to docela náročné, takže se držím jen těsně nad zemí, nedaří se mi vzlétnout výše. A nějak mi to v tom snu nevadí, prostě si poletuji a jsem spokojen. Až v závěru snu většinou se umím už tolik soustředit a vůli ovládat, že dokážu vystoupat i výše.
Tak co na to mé létání řeknete? Má to nějaký význam, nebo jsem jen polétavec?
Freja
» Sosna zvlčelý
No, mě se právě při lítacích snech zdá vždycky nepochopitelný, že ostatním to nejde a snažím se jim vysvětlit, jak je to jednoduchý... Já teda lítám docela vysoko a někdy mám trochu obavu, že už to neuřídím , ale zatim vždycky dobrý...
Z okna neskákej, ta gravitace ja fakt děsná svinje
Sosna zvlčelý
» Freja
"Jája... já už dávno skáču! Zítra už to musím zvládnout napoprvé, jako Pája!"
No je pravda, že jsem nepopsal sen včerejší, který navazoval na tyto předchozí o klidném lítání většinou jen tak nízko nad zemí. To jsem se octl v nějaké hale, ale ohromné hale, kde byla cítit velká energie. A tam jsem skutečně vyletěl okamžitě až nahoru ke střeše. I rychlost letu byla úplně jinačí, větší, dělal jsem za letu přemety, odrážel se nohama od stěn, i jsem si zavýsknul. Tam nebylo třeba soustředit se na let, ale na to, abych nenarazil, což se ale nestalo.