Se tu kde kdo "vytahuje" se svými sny a já mám takové obyčejné. Jen tu a tam něco, co by stálo za povšimnutí. A tak jsem si řekl, že třeba k tomu jednomu nejzásadnějšímu (celkem pravidelně se objevuje v drobných obměnách) mi možná něco povíte:
Běžím. Většinou z mírného kopce. Nikdo mě nehoní, ani nikam nechvátám, prostě běžím buď z čiré radosti, nebo abych byl někde dříve. A jak běžím, natahuji krok víc a víc. Najednou si uvědomím, že ty kroky jsou tak dlouhé, že mě něco musí nadnášet, protože jeden takový krok (poskok) má třeba už 10 metrů. Tak se ještě jednou odrazím a pokrčím nohy v kolenou a skutečně kopíruji zemi. Už se nepotřebuji odrážet, stačí se jen soustředit na let. Vždy v tom snu jsem ve vzpřímené poloze, nohy k zemi. A ovlivňuji svůj let silou vůle, ale je to docela náročné, takže se držím jen těsně nad zemí, nedaří se mi vzlétnout výše. A nějak mi to v tom snu nevadí, prostě si poletuji a jsem spokojen. Až v závěru snu většinou se umím už tolik soustředit a vůli ovládat, že dokážu vystoupat i výše.
Tak co na to mé létání řeknete? Má to nějaký význam, nebo jsem jen polétavec?
dan162
V dětství jsem lítací sny míval pravidelně, ale neumím si to zařadit do období, co jsem tehdy prožíval. Ve snu to byly lety řízené pouhým máváním nohama v sedu, nebo vodorovná poloha a vzlet pouhým rozpažením rukou, z hřebene na hřeben, ve městě jako náhražka schodů, únik z problému i běžná přeprava. Normálka, ani ne euforie. Země 150m hluboko, záběry letu na ubíhající zemi. Letadlem jsem letěl strašně dávno, paragliding a podobné aktivity neprovádím, mám (otupované) závratě. Přesto si snadno představím let z každé vyhlídky, stejný, jako býval v těch snech.