Se tu kde kdo "vytahuje" se svými sny a já mám takové obyčejné. Jen tu a tam něco, co by stálo za povšimnutí. A tak jsem si řekl, že třeba k tomu jednomu nejzásadnějšímu (celkem pravidelně se objevuje v drobných obměnách) mi možná něco povíte:
Běžím. Většinou z mírného kopce. Nikdo mě nehoní, ani nikam nechvátám, prostě běžím buď z čiré radosti, nebo abych byl někde dříve. A jak běžím, natahuji krok víc a víc. Najednou si uvědomím, že ty kroky jsou tak dlouhé, že mě něco musí nadnášet, protože jeden takový krok (poskok) má třeba už 10 metrů. Tak se ještě jednou odrazím a pokrčím nohy v kolenou a skutečně kopíruji zemi. Už se nepotřebuji odrážet, stačí se jen soustředit na let. Vždy v tom snu jsem ve vzpřímené poloze, nohy k zemi. A ovlivňuji svůj let silou vůle, ale je to docela náročné, takže se držím jen těsně nad zemí, nedaří se mi vzlétnout výše. A nějak mi to v tom snu nevadí, prostě si poletuji a jsem spokojen. Až v závěru snu většinou se umím už tolik soustředit a vůli ovládat, že dokážu vystoupat i výše.
Tak co na to mé létání řeknete? Má to nějaký význam, nebo jsem jen polétavec?
Kanárek1
Ahoj, co tyhle znamenají sice nevím, ale zdávalo se mi to jako holce a nebyly to špatné sny ..já se teda dostala až nad střechy. Létala jsem si taky spokojeně, bylo to lepší než běhat, nohy jsem měla ve snu dost zpomalené. Užívej si tuhle vlastnost, do života je bohužel nepřenosná :D teď už jsem asi menší snílek, tak když mám štěstí, polétávám jen těsně nad zemí (asi jako na skejtu bez skejtu :))
Sosna zvlčelý
» Kanárek1
"Na skejtu bez skejtu", to je výstižné. Já v závěru snu taky vystoupám nakonec vysoko, ale je to namáhavé na soustředění. Proto je to v závěru snu, protože se soustředím tak moc, až se probudím.