A co takhle něco málo z legend? - Diskuze a zkušenosti

Nedávno jsem něco hledal k legendám zejména starých Řeků a Římanů a narazil jsem na pár zajímavých stručných shrnutí ke zvířetníkovým znamením. Třeba původ názvů znamení je opravdu krásný, škoda Vás o ně ošidit! Já jako Kozoroh kvituji, že jsem se třeba dozvěděl, že Kozoroh je vlastně bůh pastýřů a stád - Pan.

Beran
Souhvězdí Berana má dávnou historii. Thébský král Athamas měl dvě děti. Jejich macecha je však neměla ráda a špatně s nimi nakládala. Když se to dověděl posel bohů Hermes, poslal obě děti do království Kolchidy, což byla země na východním břehu Černého moře. Hermes dal dětem na cestu berana se zlatým rounem, který uměl rychle létat. Chlapec Frixos a děvče Hellé sedli beranu na záda a drželi se jeho rouna. Ale Hellé se nedržela dost pevně a spadla do moře. Na její památku byla ona část moře od té doby nazývána Hellespont (Hellino moře, dnešní Dardanely). Frixos šťastně dolétl až do Kolchidy a byl tamním králem přijat velmi přátelsky. Berana pak obětoval Diovi a zlaté rouno dal z vděčnosti kolchidskému králi. Král si vzácného daru velmi vážil a bál se, aby mu jej nikdo nevzal. Schoval jej proto do posvátné jeskyně hlídané drakem, který nikdy nespal. Přesto však přijel do Kolchidy později hrdina Iásón se svými druhy na lodi Argo a rouno odvezl do Řecka.

Býk
Podle řecké pověsti chtěl mocný Zeus unést Európu, krásnou dceru fénického krále. Aby ji oklamal, proměnil se ve sněhobílého býka a vmísil se do královských stád. Európa si mladého krotkého býčka brzy oblíbila. Jednou se na něho posadila, aby se trochu projela. Býk však opustil stádo, skočil do moře a plaval s Európou na hřbetě k ostrovu Krétě. Proto se také dostaly na oblohu jen hlava a plece Býka; ostatní bylo ponořeno do vln.Název Evropa náleží našemu kontinentu a jednomu z měsíčků Jupiterových. V Býku jsou dvě samostatné skupiny hvězd (hvězdokupy) s mytickými názvy. Hyády byly dcery Atlasovy. Když jejich bratra roztrhal na lovu lev, tolik plakaly, že je Zeus z lítosti vzal k sobě na oblohu. Druhou hvězdokupou jsou Plejády. Původně to byly mořské nymfy, také dcery titána Atlase, které Zeus na jejich vlastní žádost proměnil v holubice.

Blíženci
Blíženci (Kastor a Pollux) byli synové Dia a spartské královny Ledy. Helena, pro kterou později vypukla trojská válka, byla jejich sestra. Oba chlapci byli už od mládí velmi stateční. Kastor vynikal v lukostřelbě, v jízdě na koni a v krocení divokých koní, Pollux byl zase znamenitým zápasníkem. Oba bratři se zúčastnili plavby argonautů do Kolchidy pro rouno. Za této plavby po Černém moři vypukla jednou strašlivá vichřice. Plavci se už vzdávali vší naděje, jen pěvec Orfeus neztrácel víru. Začal hrát na svou kouzelnou harfu a prosil bohy o pomoc. Bouře naráz ustala a současně se na čelech obou bratří rozzářily jasné hvězdy. Od té doby je námořníci pokládali za své ochránce. Oba bratři k sobě lnuli takovou láskou, že po smrti jednoho z nich ani druhý nechtěl žít. Proto Zeus je proměnil v souhvězdí zvané Blíženci a nechal je tak navěky zářit vedle sebe na obloze.

Rak
Toto souhvězdí prý připomíná velkého kraba, který pomáhal Hydře v boji proti Héraklovi. Jedním z hrdinských činů Hérakla bylo utkání s devítihlavou Hydrou, která žila v bažinách u města Lerny a pustošila okolí. Hydra měla v zápase pomocníka v obrovském krabovi s ostrými klepety. Když se krab zakousl Héraklovi do nohy, střelil po něm Héraklův pomocník pastýř Ioláos šípem a dobře mířenou ranou kraba usmrtil. Hydra se po něm ohlédla a v tom okamžiku jí Ioláos upálil hlavu hořícím stromem. Zatímco useknuté hlavy okamžitě zas narůstaly, upálená hlava narůst nemohla. A tak krab, který chtěl Hydře pomoci, způsobil vlastně její záhubu. Přesto však jej bohyně Héra přenesla na oblohu, protože nadržovala všem Héraklovým nepřátelům. Staří Chaldejci nazývali toto souhvězdí Bránou lidí. Tudy prý duše sestupují na Zem, aby přijaly lidské tělo. Indiáni na Yukatánu zas věřili, že octne-li se Slunce v tomto souhvězdí, sestupuje v podobě ohnivého ptáka k Zemi a přijímá oběti na oltáři.

Lev
Vyhlášená delfská věštkyně Pýthie poradila kdysi hrdinovi Héraklovi, aby vstoupil do služeb mykénského krále. Mykény jsou starobylé město na Peloponésu; dodnes jsou tam zachovány zdi královského hradu. Hérakles uposlechl a odešel do Mykén. Tam dostal několik obtížných úkolů. Nejdříve měl zabít lva, který žil v blízkých horách. Lev byl neobyčejně velký a sužoval celý kraj. Hérakles jej našel v jedné jeskyni a omráčil ho mohutným kyjem. Pak ho zardousil a odnesl králi do Mykén. Král se velmi poděsil, jednak z obrovského lva, jednak z Héraklovi síly. Proto jej vyslal za novým úkolem. Hrdina měl zabít devítihlavou Hydru. Král totiž doufal, že Hydra Hérakla zahubí. Ale Hérakles i tento úkol splnil se zdarem. Pro svou velkou statečnost se stal záhy proslulým a nesmrtelným. Byl přijat mezi bohy na Olymp a dostal se i na oblohu (souhvězdí Herkula). S ním se tam na památku jeho hrdinských činů objevily i jeho oběti: Lev, Hydra a Rak.

Panna
V době zlatého věku na Zemi člověk ještě neznal zákony a sám od sebe ctil právo a věrnost. Tehdy sestoupila mezi lidi bohyně spravedlnosti a pořádku Astraia, dcera Diova. Učila lidi znát řád, spravedlnost a právo. Tehdy prý bylo na Zemi dobře. Potom se však lidé stávali sobeckými, mysleli jen na své osobní zájmy, vymýšleli zbraně, kterými zabíjeli své bližní, a olupovali nevinné. Země byla zbrocena krví a bohové ji opustili. Poslední zůstala Astraia v naději, že se jí ještě podaří odvrátit Diův hněv a zkázu lidstva. Nakonec však i ona Zemi opustila a odebrala se opět mezi ostatní bohy. Je nyní mezi hvězdami, kde se stala souhvězdím Panny.

Váhy
Jedním z mála souhvězdí, které místo hrdinských činů dokumentují technické zaměření starých národů, jsou Váhy. Jsou symbolem podzimní rovnodennosti a udávaly starověkým rolníkům čas, kdy bylo třeba zasít ozimy. Nejen Řekové a Římané, ale též Indové, Číňané i dávní Egypťané viděli v tomto seskupení hvězd přístroj, který byl pro živit velmi důležitý.

Štír
Seskupení hvězd mezi Střelcem a Váhami připomíná štíra připraveného k bodnutí. Proto už dávné národy nazývaly toto souhvězdí Štírem. Vychází, když Orion zapadá. Štír je úhlavní nepřítel lovce Oriona. Vypráví se, že sama bohyně Héra vypustila kdysi z podzemí obrovského štíra, aby bodl a usmrtil Oriona. Měla pro to vážný důvod. Orion byl totiž velmi zdatný lovec a zdálo se, že svými šípy vyhubí všechnu zvěř. Orion sice zemřel, ale na přímluvu Artemidy byl i se svým psem Síriem přenesen na oblohu právě proti Štíru. Ti dva se dodnes nenávidí. Orion mizí za západním obzorem v době, kdy se na východě objevuje Štír.Héra pak z vděčnosti za vykonanou službu přenesla štíra na oblohu. Ale není tam v přílišném bezpečí. Uhýbá před Střelcem, který napíná svůj luk a míří přímo Štíru na srdce.Na své dráze po obloze zůstává Slunce poměrně krátce ve znamení Štíra, jako by se ho bálo. Stará báje to vysvětluje tím, že štír prý kdysi vyděsil spřežení táhnoucí po obloze sluneční vůz. Koně se splašili a létali po obloze nahoru a dolů. Obrovským žárem, vycházejícím z ohnivého vozu, vzplála Země a měnila se v poušť. Aby zachránil Zemi před úplnou zkázou, srazil Zeus bleskem vozataje Faethona do řeky Eridanu. Dodnes mají někteří obyvatelé Země černou pleť. Jsou potomky těch, jimž kdysi dávno sežehl kůži sluneční vůz.

Střelec
Kromě krásných bohyň a udatných hrdinů se v řecké mytologii vyskytovaly také různé zrůdy a netvoři. Mezi ně patřili i Kentaurové, napůl lidé a napůl koně, kteří až na malé výjimky žili jako barbaři. Jen několik málo jich bylo nakloněno lidem. A z těch jeden vychovával mladého lékaře Aeskulapa. Jiný Kentaur, chráněnec Múz, vynalezl lukostřelbu a za své zásluhy byl zařazen mezi souhvězdí jako Střelec.

Kozoroh
Bohem lesů, polí, stád a pastýřů byl v Řecku Pan (v Římě Faun). Protože svým vzhledem naháněl lidem strach, chodil raději sám po lesích, horách a údolích a povyrážel se hrou na píšťalu. Měl rád hudbu i tanec a hrál za jasných nocí nymfám do tance. Pan byl často malován, bylo o něm napsáno mnoho básní, složeno mnoho hudebních skladeb, jeho bradatou a rohatou hlavu vytesávali sochaři do mramoru. Pan byl symbolem klidné pohody, a přece se ho lidé báli. Octne-li se někdo v noci v lese nebo na osamělém místě, podléhá často bezdůvodnému strachu, kterému se dodnes říká strach panický. Je to prý strach, kterým zaháněl Pan nevítané návštěvníky z lesa.Na sterých hvězdných mapách býval Pan znázorňován jako kozoroh s rybím ocasem. Tuto podobu prý na sebe brával v dávných dobách, když prchal po souši i po vodě před svým nepřítelem obrem Tyfónem. Protože kozoroh velmi dobře skáče po skalách, dostal se až na oblohu jako symbol stoupajícího Slunce - návratu delších dnů a předzvěstí jara.

Vodnář
Na starých babylónských kamenech byl Vodnář zobrazován jako klečící muž, který vylévá vodu z vědra na rameni. V Egyptě byl symbolem nilských záplav a období dešťů.V řeckém bájesloví představoval Vodnář boha Dia, který lije proudy vody na zem. Aby tak potrestal hříšné lidstvo. Lidé prý bývali nejdříve velmi dobří a šťastní (zlatý věk) a na zemi bylo věčné jaro. Potom přišel stříbrný věk, kdy Zeus rozdělil rok na čtyři období a lidé museli snášet střídání horka a zimy. Pak nastal věk bronzový a naposled nejhorší ze všech, železný. Lidé byli tehdy velmi zlí a sobečtí, pravda a ctnost téměř vymizely. Tehdy se Zeus rozhněval a vylil na zem obrovské množství vody, v níž všichni lidé utonuli. Jen na vrcholku hory Parnasu, který byl jediným kouskem pevné půdy, se zachránil Prométheův syn Deukalión s manželkou Pyrrhou, lidé spravedliví, skromní a dobří. Ti pak založili nový lidský rod.

Ryby
Kdysi dávno se procházela Afrodita (totožná s římskou bohyní Venuší) se svým synem Erótem po břehu řeky Eufratu. Náhle se před nimi objevil obr Tyfón. Nebyl to však jen tak obyčejný obr. Měl sto hlav dračí, psí i lidské podoby a ničil vše, nač přišel. Vyděšená Afrodita skočila i s Erótem před obrem do řeky a proměnila se tam v rybu, stejně jako její syn. Tyfóna později přemohl Zeus, ale ne úplně. Zchromil ho bleskem a uvěznil pod horou Etnou na Sicílii. Obr se tam občas bouří, lomcuje svým vězením, chrlí oheň a svými žhavými slinami (lávou) ničí život kolem sebe.Na památku toho, jak chytře unikla Afrodita nebezpečí, byly obě ryby přeneseny na oblohu poblíž Velryby, Delfína a Jižní ryby. Souhvězdí se sice zprvu říkalo Venuše a Cupido (Afrodita a Erós), ale protože staří Babylóňané, Asyřané a Peršané viděli na obloze podobu dvou ryb, ujal se název Ryby, a ten platí dodnes.

(Převzato z http://ostrava.astronomy.cz/demoni/… )