Ahojte, už před cca měsícem jsem vám sem psal, že se rozcházím nedobrovolně s přítelkyní, která se podle svých slov už ve vztahu tolik nebaví, prý jí mé chování nestačí a přestala mě milovat ( vše přišlo ze dne na den ). Nakonec to dopadlo tak, že jsem se nechal vytočit a vlastně se rozešel já, protože stále nebyla schopná vše vyřešit, chtěla jen čas na promyšlenou, který jsem já, krátce před přestěhováním do Prahy kvůli škole, neměl...Chtěl bych znáš vaše názory ohledně toho, co po rozchodu dělat, aby jste na vše co nejrychleji zapomněli ? ... Byli jsme spolu přes 20 měsíců, podle mého většinou šťastně, rok jsme spolu jako studenti bydleli( je nám oběma 21) a mě to jde samotnému stále strašně těžko, idkyž se snažím něco dělat, obnovil jsem několik kontaktů na které jsem (bohužel) trochu pozapomněl, stále se cítím, že mi něco(někdo) chybí a cítím se strašně osamělý, možná díky bohu, že mne nic horšího zatím v životě asi nepotkalo, ale stejně se tím strašně užírám, už i přestávám věřit, že se dáme zase dohromady, což jsem si ještě před pár týdny nedokázal ani představit, rada by se hodila :) díky, Dany
edeka
ja si nemyslim , i kdyz bych moc rada poradila , ale nemyslim ze na tohle rada je . je nas tady jiste hodne kteri jsme si timto prosli a kazdy to prijal jinak , reagoval jinak a delal jine veci .. je to prirozene .. ja jsem napr spadla do opravdovych depresi ( psychiatrie ) ted jsou to dva roky a jsem z toho venku a jen ti muzu rict prochazela jsem si fazema.. sok , litost bolest , desny smutek , breceni . a pak najednou zlost , nenavist a ted uz nic jen lhostejnost vuci te osobe.. jeste potrebuju odpustit . takto to citim..vsechno tohle trvalo pro mne neskutecne dlouho ale jednoho dne jsem se probudila a bylo to pryc... delej co chces delat , co citis a na co se citis... jen ty jsam se muzes rozhodnout tzn i navrat nebo ne... za sebe osobne reknu ze uz bych zpatky nesla . ale to je ted po tehle dobe , tak hodne sily preju....a vydrz na tohle je lekar jenom cas...