Všiml jsem si toho hlavně u žárlivců , takových těch silnějších. Na jednu stranu svému protějšku dělaj ze života fašírku a neustále ho stresují (kupodivu , protějšci si často zvyknou , z počátku jim to dokonce lichotí) , ale i když nakonec třeba k nějakýmu ústřelu bokem dojde , nechtějí končit. Spíše toho druhýho zahalí ohromným pocitem viny , selhání , prostě pozen.Ale jak zde padlo v jiné diskusi , existují opravdoví machři údržbáři. Vztahy různě z krizí vytahují nad hladinu , dělají mračna kompromisů a tak...sorry , že to nedopíšu...mám průjem a musim..
Sosna zvlčelý
Tak víš co, je to jako s povoláním. Někdo je dobrý údržbář, jiného to neuspokojuje. Někdo je dobrý budovatel a jako údržbář stojí za prd. No a?