Vážený pane profesore, monsignore,otče Halíku,omluvte prosím mou přílišnou smělost, možná opovážlivost obracet se na vás tímto způsobem.Léta, velmi dlouhá léta jsem si vás vážil nejen jako na slovo vzatého odborníka v oblasti teologie, konkrétně religionistiky. Vážil jsem si i vašich lidských a občanských postojů, jež odpovídaly křesťanskému vyznání a duchu evropské kultury.Před řadou let, jsem navíc byl přítomen jednomu křtu katechumenů, mezi nimiž byla i moje dlouholetá kamarádka a přítelkyně, leč to zmizelo v dávnéminulosti a do současnosti se už jaksi nehodí. Velmi mě znepokojují vaše současné postoje, nejen k uprchlkům, což lzez pohledu Křesťana pochopit a má svou lidskou dimenzi, ale především váš pohled na islám jako náboženství. Prohlásil jste, a nyní nevím, zdabudu citovat přesně, že islám a křesťanství vyprávějí jiné příběhy o témže Bohu. Dovoluji si s tím, ač pouhý laik vyslovit zásadní nesouhlas.Zdvořile, leč důrazně považuji za nutné se ohradit. Kde berete tu odvahu říci, že náboženství, jenž ponižuje ženy,káže kamenování a drastické tresty je náboženství srovnatelné s křesťanstvím, náboženstvím lásky k bližnímu.To snad nemůžete opravdu myslet vážně, nebo ano ? V každém případě bych z vaší strany uvítal vysvětlení, případnězdůvodnění, co vás k takovému tvrzení opravňuje, případně vede.Pokud ovšem mě za hodna této odpovědi uznáte, pokud vás vaše Ego zcela neovládlo.Tento mail mám v úmyslu zveřejnit na Facebooku, případně na dalších sociálních sítíchS úctouMilan Vichta