Né, že bych nějak výrazně obdivovala ty vztahy, které vydržely desetiletí (i když i mezi němi se najdou obdivu-hodné), ale v podstatě se mi líbí ta poslední věta: "Když se jich ptali, jak spolu dokázali vydržet 65 let, odpověděli: „Vyrostli jsme v době, kdy bývalo zvykem všechno rozbité opravit, ne vyhodit“."
Ta podstata chuti k "tvořivosti" i v přístupu ke vztahům, ta mě vždy obohatila..a člověk kolikrát čučí, jaké nové životní impulsy jde vydolovat. Ale uznávám, že někdy je lepší to "vyhodit" , resp. zdrhat co to jde..
A ještě jeden hezký citát: "Co nic nestojí, za nic nestojí"
Na druhou stranu , infarktů a rakovin z toho věčnýho opravování je...že to nedopočítáš.
Přesně jak říkáš. Najdou se výjimky , které si to na bázi nějaké společné činnosti dokázaly i užít až do konce. Ale když to vezmu objektivně , jsou to 2,3 ze sta.
Ale důvodem bylo jen to , že se lidem v podstatě štěstí rozmlouvalo. Ne-li zakazovalo.
thééé
» player
No právě, v minulosti to byla věc morálky a ne tvořivosti. Ale být dobrým opravářem, to už jsou "božské nástroje" a taková jízda je všechno jiné, jen ne předvídatelná a nudná..