Jak velcí supi se na tebe snáší,tvé černé myšlenky, co v noci tě straší.Snažíš se je odehnat, poslat je pryča přitom netušíš: Sám na sebe upletls bič.“No tak je odháněj. Snaž se. Víc.”Směje se ti za zády od plných plic.Má černý kabát a červené oči,čekáš jen na chvíli, kdy po tobě skočí.Jenže on neskáče, jen v koutku sedía tvoje neštěstí ho u srdce? hřejí.“No tak pojď, vem si mě,” bezmocný křičíš.On se jen směje: “ Nechci tě, slyšíš.”“Sám se mi vydáváš, chceš ke mě jít.”Zoufalý křičíš:” Ne, tak to nemůže být.”S vědoucným pohledem se na tebe dívá,vidí, jak v tobě plamínek zmírá.Však náhla se zableskne a ty pochopíš,nesmíš se poddat, jinak sám sebe zatratíš.A on se najednou přestane smát,skryje se do kouta, začne se bát.Teď je to on, kdo bezmocně křičí,za špinavé podlahy, na tebe vzhlíží.Pak skloní hlavu, ví že je poražen,v temnotě zmizí, nikdy víc nespatřen.
Odyssea
nechci opakovat trefné zhodnocení od tulačky: "síla" , takže za mě ze slovenštiny: "MOCNÉ"!!! propojila bych to i s diskuzí o Bubácích v nás...