Za dávných časů, žil byl mladý dospívající muž.Ve svém životě se blížil k okamžiku, kdy potřeba sounáležitosti se ženou, se kterou by chtěl strávit celý život a pokud je to možné, ještě déle, dospěla k bodu marnosti, až zoufalství......tu ženu nemohl najít. Ať hledal kdekoli, nenacházel.Potácel se mezi ironií osudu a neutuchajícím bojem o nalezení spřízněné duše.Rván těmito silami na kusy, zažíval extrémy každý den, nechápajíc smysl života v tomto až nehybně stagnujícím procesu degradace své duše okolním světem, zameřeným pouze na materiální požitky.Jako malý kluk si přál svět, kde cílem všech lidí je zlepšit své životy, kde láska je nejdůležitější substancí, silou, jež hýbe světem k lepším zítřkům......na pokraji propasti, s myšlenkami na plichtu, jež se rovná porážce......byl nalezen, znovuzrozen, podporován k opětovnému načerpání životní energie, k boji, jež nikdy nekončí, protože kdyby nebylo za co bojovat, nelze naplno žít.Tu ruku mu podal muž jeho věku...ruku, jež jej nenásilně vtáhla až sem, na najdise.Zde, v samotném srdci světa plného skvělých lidí, nadějí, přání a zázraků......našel svou Lásku. Lásku s níž je dodnes a bez které si neumí svůj život představit. Nebýt toho mladého muže, jež jej sem vtáhl, nikdy by ji nepotkal.Těžko říct, kolika lidem takto Petík podal ruku, ale jedno vím jistě, měli bychom mu ji opětovat...zvláště ve světě plném změn, chaosu a nesmyslných tahanic o vyřčené nic.http://www.youtube.com/watch/…
Rozhodně mě změny nepřekvapily a nedivím se. Již dávno tomu co jsem psal.. "Buďte v zakládání diskuzí skromnější...věcnější, ohleduplnější.." Bylo řečeno:NE!