Nevim jestli se mi to podaří vysvětlit. Jak sem furt mezi lidma tak aby mi z nich nejeblo, sem si tak jako ve svy bubline. Tim padem na me nepusobi takovy ruzny brblani, povzdechy a nevim co všechno... Ted uz asi treti den mam tu svoji bublinu nakou rozbitou. Hrozne na vsechno reaguju a sem z toho ve finále dost unavena. Nevim jestli je to klasickou únavou - vedro mi moc dobre nedela, nebo jestli me nekdo ustknul, nebo jestli jak mam ted rozbity sluchatka tak zachytavam ty utrzky uz i v metru...Nevim jestli to zni nejak srozumitelně... Prostě chci zpátky svoji bublinu nebo mi z tech lidi fakt uz sibne.
Jaňajs
Děkujiiiiiiiiiii ti duško milá. Nejsem v tém sám. Jak je krásné čísti, že i jiní jsou v řiti!!! A vejr já se ještě přikrmuji písničkami smutnými. No , na řiť bych fakt potřebovala asi...
Jaňajs
» Sosna zvlčelý
I prd do vody velebnosti! Prostě když se ti rozkuklí bublina, v které se kuklíš celý žití, tak pak muší býti smradu mrak ne? Jéjej, já bych prďákovala aj do hlíny. Dyž mi to neto.... Nende. Jsem nafouklá jak ten náfuka a prd. Ani ten prd ze sebe neto... Nevyždímu.