Příběh ze života a jak to asi dopadne? - Diskuze a zkušenosti

Ruby Jen se zeptám-kamarádka bydlí s matkou v jednom bytě? Čili je na ní nějakým způsobem závislá?

charri » Ruby Nebydlí v jednom bytě, ale v jejím bytě, ale s tím to nesouvisí, je na ní závislá spíš psychicky, byla by schopna platit si pronájem cizího bytu, tam jde o ty rodinné kostlivce, dcera-matka-babička s Alzheimerem, matka se stará o babičku, dcera o všechny, nikoho jiného nemají, jedno dítě daleko, druhé zmetek o kterém je řeč....

Ruby » Hustokrutě obscénní Morti Konců může být povícero, ale všechny blbé, pokud se nevzpamatují.

Viz jeden ze scénářů /příběh mé bývalé tchýně/:
svého mazánka celý život strkala pod sukně, všechny průšvihy a průsery jezdila žehlit, cálovat, /já se o nich dovídala až po svatbě, respektive po rozvodu/-ale to už jsem věděla s kým mám tu čest.
Dopadlo to tak, že na stará kolena prodala barák, vlastní střechu nad hlavou,který s tchánem ještě za jeho života pořád zvelebovali, aby podělila své tři děti /hlavní důvod byl ale ten, že zaplatila dluhy za svého synáčka, který by jinak šel sedět/. Sama dnes bydlí v sociálním bytě. On v jednapadesáti nemá nic, tři rozvody za sebou, pár dětí které o něj nestojí /tak jako nestál nikdy on o ně/ a myslím, že bábu dyndá z důchodu dodnes, když ji přijede navštívit. A ona ho pořád omlouvá, jak v Praze není práce /pro malíře natěrače/
Ale že chlapec vše nechá v bednách, alkoholu atd., to přece není a nikdy nebyla pravda!!!

Pro kamarádku Charri to není lehké, vím o čem mluvím. Mladší syn se potatil a já se až teprve docela nedávno odhodlala ho definitivně vyhodit z bytu v rámci pudu sebezáchovy.
Ale dojít k tomu bodu, kdy Ti už bude jedno co jí, kde spí....ono to chvíli trvá. Lehce se to říká druhým. Takže chápu. Ale udělat se to jednou musí.

Jedna věc mě ale u kamarádky zaráží. Když už to má tak naprd s tou mámou, tak se hodně, ale fakt hodně divím tomu, že i příteli brání v tom, aby s ním trochu vytřel podlahu. Já mít takového chlapa, který je ochoten se mě před zmetkem zastat, tak mu líbám nohy. Jenže já to nikdy neměla. Byla jsem na něj sama. Starší kluk / od mala v pohodě/ už s tím taky nechce mít nic společnýho, nechce se o něm už ani bavit. Chápu ho. Má svou rodinu, své starosti, a dřív se snažil dost, aby klukovi domluvil. Jako všichni okolo.
To se mi z její strany moc nezdá, pak už se na svou mámu a její výchovu opravdu jen vymlouvá, protože sama je to samé v bleděrůžovém. Hlavně aby se bobánkovi nezkřivil vlásek na hlavě. Neboj se, že kdyby nedostal párkrát pořádnou výchovnou od chlapa, že by si dovolil pobíhat kolem paneláku a vykřikovat. Já jsem se po klukovi vrhla naposled před měsícem. Jenže to je jak když pohladíš.

charri » Ruby Díky , pro mě je zas těžké pochopit ji, že má až tak extrémní mateřský pud já to mám jinak, navíc to vidím nezaujatě bez emocí, ale je to její boj a jak správně píšeš, jednou se to stane a možná utáhne kohoutek s prachama a řekne dost! Akorát si myslím, že už je minuta po dvanácté