Liečba autismu - Diskuze a zkušenosti

terere Autistu mám doma,nemyslím si,že by existovala nějaká léčba,nehledě na to,že tito lidé mají ještě další zdravotní omezení.Problém je v mozku a na to je i chemie krátká a vzhledem k tomu,že jejich život potřebuje ze všeho nejvíc klid a lásku,pevný režim si myslím,že celý tento zdravotní handicap vzniká z karmických příčin a tak si tito lidé v tomto životě vyřeší potíže z předchozích žití.Hlavně jsou moc hodní a když se jim věnuje dostatečná péče od malinka,tak pak když jsou starší je odměnou jejich částečná samostatnost,alespoň v těch nejzákladnějších potřebách...
takže jestli chce někdo vlastní dítě otrávit chemií je to jen jeho volba,ale já tedy určitě neee,ani MMS bych mu nedala...

terere » HappyLu ále jdi ty kecko jaká hysterka,každý jsme nějaký...

Putes » terere My dvě víme své a proto jsem se rozhodla pro všechny, kteří vůbec nemají šajnu o čem to vlastně hovoří zveřejnit příspěvek, který mi zveřejnili před časem v Regeneraci a nemíním na tom vůbec nic měnit. Je mi naprosto jedno, co dnes a dříve říkali lékaři.

Bednářová Judita (Judita.Bednarova@astrosatmedia.cz)
RE: Zapomenuté děti
6. 4. 2016, 913
Komu: ruz-jana@seznam.cz
g
Milá paní Růžičková, moc Vám děkuji jménem celých Květů za krásný příspěvek. Máte úžasného vnuka a především jste sama úžasná babička. Musela jsem se smát, jak popisujete zálibu Péti v jízdních řádech, seznamech a SPZ. To je tak typické! Sama mám autistickou neteř a několik přátel se stejně postiženými dětmi, tak to vím. A taky vím, že byť míváme tendence tahle děcka občas podceňovat, dokážou pěkně překvapit! Přeji Vám i Péťovi vše dobré, ať vás oba provází láska a Péťovi v životě přeje štěstí. On určitě všechno zvládne!
Se srdečným pozdravem Judita Traubová-Bednářová

P.S. Dovolila jsem si použít část Vašeho v příspěvku v našich Dopisech. Je mi moc líto, že se nevešel celý, ale aspoň něco, třeba jako povzbuzení pro ostatní…



Dobrý den,
zaujal mě váš příspěvek na téma Zapomenuté děti, také k tomu mám co říct a moc ráda se podělím o své zkušenosti s ostatními.

Co autisté přinášejí světu? To opravdu nevím, vím jen, že mně přináší všeobjímající lásku. Probouzí ve mně to nejlepší, co jsem schopna vydat. Mám také takového vnoučka a prošli jsme si peklem nepoznání a trvalo moc dlouho, než jsme k sobě našli cestičku.
Můj vnouček se jmenuje Petr a bylo mu 12 let. Je to moc hezký, čilý klouček, černooký, černovlasý a jsem moc ráda, že ho máme.
Narodil se v termínu a vážil skoro 4,50 kg a měřil 54 cm. Řekla bych, že do jednoho roku se vyvíjel jako jiné normální dítě, smál se jako každé jiné dítě. Byl sice trochu opožděný, ale všechno dohnal. Sice už tehdy mi bylo divné, že se při chování nepřitulil, ale pořád se nakláněl dozadu na opačnou stranu, dcera měla potíže při kojení a nakonec se přišlo na to, že má skrytý rozštěp patra. Začal se učit i mluvit, ale asi v roce se s ním něco stalo a nastala změna, kterou jsme si neuměli vysvětlit. Nesnášel, abych se na něj podívala, pohladila ho, nedej Bože ho nakrmit či přebalit. Začal svět kolem sebe pozorovat periferním viděním a jakmile zahlédl, že se na něj dívám, spustil hrozný křik. Kupodivu měl moc rád louku a zeleň kolem sebe, ale dotáhnout ho někam byl nadlidský úkol. Co mu však nevadilo, byla návštěva dětských hřišť a prolézaček. Děti mu nikdy nevadily. Evidentně se mezi nimi cítil dobře a řádil stejně jako ony.
Přestal mluvit, vydával jen skřeky. Tak se to táhlo asi do pěti let. To už měl za sebou operaci patra a už jsme se rozhodovali, jestli ho necháme učit znakovou řeč, aby se aspoň nějak dokázal dorozumět. Začal chodit do školky, dostal asistentku a navštěvoval logopedii. Znovu se musel učit, co a kdo je máma, táta a kdo je Peťa. Začal prostě úplně od začátku a stav se pomaličku zlepšoval. Doktoři mu dali nějaké léky na mozek, ovšem po nich se z něj stala hadrová panenka s vyhaslýma očima. Bylo velmi smutné se na něj dívat. Tehdy dcera našla maséra, který dělal kreniální masáže a po nich nastal velký obrat k lepšímu. Dnes navštěvuje speciální školičku pro postižené děti a vede si moc dobře, i když se dyslektik a má problémy s jemnou motorikou. Moc rád jezdí ke mně na prázdniny, protože já bydlím na venkově a nabízím mu jen ty prachobyčejné věci, jako je práce na zahrádce, výlet do lesa a do přírody. Máme už moc hezký vztah a vždycky se na sebe těšíme. Je na něm vidět, jakou má radost, když dostane nějakou práci a po ní pochvalu. Je vděčný za jakýkoliv projev zájmu a je moc vděčný posluchač. Je jako houba, která nasává všechno kolem sebe. Loni si mě tak získal, že jsem ho poprvé vzala s sebou na dovolenou k moři a musím říct, že to byla snad má nejlepší dovolená v životě. Tak jsme si to užili.
Přidala bych pár perliček z jeho minulého života. Bylo to velmi zvláštní dítě. Miloval všechno, co bylo v řádku. Zatímco první dvě vnučky mi otrhaly hřbety knih v knihovně, když byly v jeho věku. On ke mě přijel a právě ty knihy se mu moc líbily, jak byly krásně v řádku. Šel kolem nich a všechny je hladil, miloval jízdní řády a telefonní seznamy, dokázal si je do nekonečna list po listu prohlížet a jásal nad nimi.Nikdy nic neroztrhal. V té době miloval vlaky a tak naše vycházky pravidelně vedly na nádraží a povídala jsem mu o vlacích a všechno ukazovala. Kupodivu měl úžasnou představivost a ač nemluvil, z kostek a stavebnic sestavoval příhody ze života. Byly to neskutečně kreativní stavby. Nyní má zálibu a sice sbírá SPZ vozidel z celého světa, pamatuje se všechny, které už má a když objeví něco nového, vždycky jásá. Musela jsem se smát, jak se jeho máma zlobila, když z naší dovolené si přivezl jedinou fotku babičky a zbytek byly fotky SPZ aut. Dokonce i v noci jsem mu svítila baterkou na SPZ, aby si je mohl vyfotit. Velmi ho zajímá historie kraje, ve kterém žiji. Stále znovu a znovu si prohlíží kroniku libavskou a už ji vlastně umí zpaměti. Kdokoliv se při vyprávění splete, okamžitě ho opravuje, protože babička říkala, že....Teď je fanda do fotbalu a zná každou ligu a mě a mě tím přivádí k šílenství. Vlaky miluje pořád. Zná zpaměti všechny spoje včetně nádražních hlášení
Jednou jsem ho hlídala, protože dcera byla v nemocnici a tak jsme spolu šli sáňkovat na kopeček. To ještě nemluvil. Moc se mu to líbilo a zpátky jsem ho vezla na bobech. Najednou slyším, jak na mě volá da da da da. Bylo to v různých tóninách a výškách a velmi naléhavé, víc ze sebe nedostal. Nakonec jsem se obrátila, co se děje a vidím, že ukazuje někam zpátky. Inu, ztratila jsem kapesník a můj zlatý chlapeček na mě volal, abych se pro něj vrátila. Byly to prostě takové drobnosti, kterými si mě dokázal získat.
Jednou jsme někam jeli autem na výlet a zpívali jsme si všichni dohromady a já jsem si všimla, že on, ač nemluví, zpívá s námi a dokonce držel i notu. Člověk měl dojem, že je mimo, ale jednou si zase vzal z knihovny jízdní řád a našel v něm fotku Johanky, své sestřenice. Vzal ji, podíval se na ni a šel a dal ji na stěnu k ostatním. To byly vždycky takové překvapivé reakce a měly svou logiku.
Nemluví sice ještě úplně dobře, pořád chodí ještě na logopedii, ale už je mu docela dobře rozumět. Nevím, co s ním bude dál, protože se už pomalu dostává do puberty. Neumím si to vůbec představit, je velmi milý a dokonce ve škole vyrušuje. Já se tomu musím jen smát, protože podle mě má mnoho zameškáno a tak mu všechno odpouštím. Jen ať mluví, potřebuje hodně trénovat. Má problémy s jemnou motorikou a jak roste, jsem si všimla, že začal nějak divně chodit. Má zkrácené šlachy, prostě vždycky se něco najde, na čem je třeba intenzivně pracovat. Pořád chodí na nějaké kontroly vyšetření a tak najednou řekli, že není autista, že je jen retardovaný. Překvapilo mě, jak rychle zareagovala sociálka a okamžitě mu sebrali průkazku ZTPP, takže už má po ježdění na výlety vlakem i autobusem. Žije s mámou sám a na výlety prostě nemají.
Neumím si život bez něj už představit, je pro mě nesmírným obohacením a jsem moc ráda, že jsme k sobě našli cestu a je nám spolu moc dobře.

Jsem moc ráda, že jste věnovali autistům místo v Květech. Jsem dlouholetá čtenářka a tento časopis je moje srdeční záležitost.
Ráda jsem se podělila se svými zkušenostmi a jsem s pozdravem

terere » Putes Naprosto vyčerpávající
teď jsem s Kubou docvičila,má dneska nějaký splín,ale dali jsme pět tibeťanů ,dvě serie za sebou a už se směje...tak můžu chvilku posedět ,ale stejně mi řiká-mami,z toho kompu zblbneš ,takle to mám pěkně zařízený a pak,že nevědi...tyhle lidičky vědi dobře,ale my to přehlížíme

nutelina » terere Podival bych se na Dr. Terry Wahls, ma RS a prekonala ho. Jsem presvecen ze to je vicemene to same; ockovani, MMR znici streva, do krve se dostavaji latky protoze streva propousteji (leaky gut synrome), latky nemuzou z mozku pryc (kanalizace = streva nefunguji) atd....

Znamena to paleo dieta, nejlepe podle Wahls bych rekl a dale podle diagnozy. Mam nejlepsi zkusenosti s biorezonanci. No a uz zase, rikal jsem si ze nebudu davat radu zadarmo ale me to neda... Pak se obevuji lide ktere nic nevi a zacinaji rypat...

terere » nutelina díky za info, o biorezonanci vím,mám to nastudované i když z jiného důvodu...syn se narodil s mozkovou obrnou,takže autista je jen další diagnoza...nedal by cestu do větší vzdálenosti než je osm kilometrů a já asi taky ne ale čistíme přírodními přípravky jako za starých časů protože,prevence musí být