Sosna zvlčelý (* 4.1.1979)
Muž
Přemýšlel jsem, zda napsat, nebo ne. Jsem spíše skeptik v těchto věcech (to předesílám na počátek, aby bylo jasno). Na uhranutí a kletby moc nevěřím. Ne ve smyslu té síly. Ale věřím, že když někdo takovou hnusnou kletbu na vaši adresu (adresu rodiny, rodičů, prarodičů) pronese, může se to stát obrovským břemenem pro psychiku. Stane se pár nešťastných "náhod" a člověk uvěří... Zvláště citlivější jedinci.
Ovšem proč sem jako "skeptik" píši? Jednou jsem se přichomítnul k něčemu podobnému. Třeba popsání příběhu může nějak napomoci. A když ne, doufám, že nic nepokazím.
V jedné větvi mého příbuzenstva, která je docela senzitivní, usoudily (píši úmyslně s "y" na konci, jelikož to bylo ryze ženské osazenstvo), že na jejich rodu je nějaké břímě, snad kletba. Prostě se tam nedařilo. Umíraly tam děti, nebo byly velmi komplikované porody. Chlapi utíkali od manželek a od rodin vůbec, nebo propadali alkoholu. Nikdo se necítil nějak šťastný... (Toto vše si dokáži pochopitelně rozumově zdůvodnit, ale o mé "rozumy" tu nejde.)
Zkrátka čtyři ženské (dvě sestry, jejich matka a babička) nakonec dospěly k názoru, že tam musí být nějaké negativní působení. Navštívily tedy nějakého senzibila (vlastně nevím, co to mělo být za chlapa, možná někdo zkušenější zde by věděl lépe, koho se v tom případě navštěvuje), který jim jejich obavy potvrdil.
No abych to zkrátil, poradil jim rituál obětování. Opravdu nepopíši přesně, co vše obětovaly, protože to nevím. Takže jen hrubý popis: Obětním ohněm byla doporučena např. kupka sena (tak to udělaly ony) alespoň do pasu vysoká. Měly si nachystat i seno na přikládání, protože oheň měly udržovat po nějakou dobu (hodinu? už nevím). Do kupky sena měly dát nějaký předmět každého, jehož se měl rituál týkat (např. kus oděvu, nebo alespoň látky z oděvu). Pokud si pamatuji, tak dále třeba obilí (jim poradil nasypat pytlík rýže). A nevím co ještě. Zkrátka obětní oheň, domyslete si sami.
Po zapálení měly usilovně prosit o přijetí oběti, prosit o odpuštění, usmíření, o zdraví atd. Nemusely nahlas, prý stačí v duchu, ovšem nahlas prý dosáhnou lepšího účinku.
Tento rituál (obětování) přese všechny pochybnosti uskutečnily. Této části jsem byl náhodou přítomen. V duchu jsem se tomu musel smát, ale na druhou stranu mi bylo jasné, že rituál jako symbol očištění jim může pomoci. Zejména psychologicky. Takže jsem se nesmál ani v duchu a spíše přispěl myšlenkou a přáním, aby jim to skutečně pomohlo. Nakonec proč ne? Někdo chodí ke svatému přijímání, jiný se vyhýbá kanálům, další... Nezpochybňujme nikomu nic, co jemu může pomoci.
Jim to asi pomohlo. Nyní po několika letech se prý cítí mnohem lépe. Děti se od té doby žádné nenarodily, takže zde nemohu posloužit poznatkem. Jedna z dcer si našla dokonce normálního přítele, tak snad jim to vydrží (kéž by, aby jim to dodalo další víru v lepší zítřky).
Tolik k "čarodějnicím" z mého rodu.

Nad jednou věcí mi však zůstává rozum stát. Kdo někdy pálil seno (nebo třeba i listí), ví, kolik kouře z toho jde. Po zapálení ohně dým zamířil ve výši asi 1-2 metrů nad zemí k jejich domu, přímo na střed domu. Metr od zdi se dým rozdělil do dvou proudů a zleva i zprava obkroužil dům. Za domem se dým spojil opět v jeden proud a pokračoval dále do polí (bydlí na kraji vesnice). A pořád ve stejné výši 1-2 metrů nad zemí, aniž se nějak viditelně rozptyloval, až kam se dalo dohlédnout (za horizont asi 2 km vzdálený).
Jestli si vše umím nějak vysvětlit, tak toto nikoliv. Neznám klimatické podmínky, který by způsobily ten prstenec dýmu kolem domu. Možná jsou, ale i já v tu chvíli cítil, že zde jde o něco více. A neptejte se mně, o co. Jsou zkrátka věci, na které můj rozum nestačí a nikdy nebude. A asi ani stačit nemá.